Procesy se Židem Leopoldem Hilsnerem, podezřelým z údajné rituální vraždy mladé dívky Anežky Hrůzové, hýbaly v letech 1899–1900 náladami obyvatel Rakouska a proti slepé nenávisti vůči menšinové skupině lidí se tenkrát snažil bojovat i Tomáš Garrigue Masaryk. Návštěvníci v rámci výstavy zhlédnou např. Masarykovy poznámky, které si psal tužkou v době hektických příprav svých publicistických vystoupení, děsivé karikatury, které ho vyřazovaly z tzv. slušné křesťanské společnosti, nebo bohatou korespondenci s jeho podporovateli. Některé z vystavovaných materiálů zapůjčil Masarykův ústav a Archiv AV ČR.

Výstava Hilsneriáda. Masaryk jako disident uvnitř davu zaostřuje Masarykův profil na výrazný rys jeho osobnosti, jímž byla schopnost a odvaha jít proti většinovému názorovému proudu. Výstava je ztvárněna tak, aby bylo jasné, že už tehdy byla média schopna vyvolat v publiku pocit, že nabízejí „přímý přenos“ ze soudních procesů.

Pravděpodobně nejmocnější dojem návštěvník získá, když si prohlédne vulgární anonymní dopisy, které si Masaryk schoval. Jejich podobnost se současnou veřejnou debatou vedenou konzumenty zpravodajských serverů, autory blogů a tvůrci sociálních komunikačních „bublin“ autoři ve výstavě vystihli tím, že vytvořili grafický panel simulující Masarykův profil na sociální síti, v němž představují reálné hlášky z tehdejších Masarykových anonym.

Na výstavě zapůjčením materiálů spolupracova  Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR 

 

Národní muzeum (nová budova)Národní muzeum (nová budova)