Pozoruhodná sbírka, kterou vytvořila společnost Pražská plynárenská, se zaměřuje hlavně na poválečnou českou koláž s určitými přesahy do starší historie. Jedním z podnětů k jejímu založení se stala výstava „Česká koláž“ uspořádaná v roce 1997 Grafickou sbírkou Národní galerie Praha. Kolekce se formuje a doplňuje více než dvě desetiletí a obsahuje řadu děl, která by dnes jinak byla již zcela nedostupná.
V průběhu doby se sbírka Pražské plynárenské setkala s velkým ohlasem nejen u nás, ale i v zahraničí. Byla vystavena v prestižních institucích v Praze, ve Vídni nebo v Bruselu. Je již značně rozsáhlá, a tak se vždy mohla představit v trochu jiném výběru. Jsou v ní zařazena díla významných českých umělců z období meziválečné avantgardy a především pak z druhé poloviny 20. století.

Tentokrát se výstavní koncepce soustřeďuje na několik výrazných osobností, které jsou ve sbírce bohatě a velmi kvalitně zastoupeny. Jde o tvorbu umělců, kteří se často pohybovali na rozhraní mezi různými tvůrčími oblastmi – literaturou, poezií, divadlem, performancí, koláží, asambláží či fotomontáží. Mezi autory vybrané pro tuto výstavu patří Adolf Hoffmeister, Jiří Kolář, Jan Kotík, Běla Kolářová, Věra Janoušková, Ladislav Novák, Eduard Ovčáček, Jan Koblasa, Čestmír Kafka, Karel Trinkewitz, Josef Hampl, Libor Fára a Dalibor Chatrný.

Pražská plynárenská ovšem nezaměřuje svou pozornost pouze na koláž a postupně získává i zajímavou kolekci současné grafiky. Není tedy žádným překvapením, že mezi grafiky, kteří jsou ve sbírkách Pražské plynárenské zastoupeni, nechybí významné osobnosti různých generací. Z těch starších jsou to například Miloš Šejn, Mikoláš Axmann, Šimon Brejcha, Jan Jemelka, Zbyněk Janáček, Miloš Michálek, Jan Měřička nebo Jan Hísek, z mladších a mladých jsou to třeba Jana Hubatková, Josef Duchan, Vojtěch Kovářík, Jiří Hanuš nebo Bronislava Bakule Malá. S výběrem z této jedinečné kolekce se diváci nyní setkávají vůbec poprvé.

JIŘÍ MACHALICKÝ / kurátor výstavy

Galerie Smečky