Pro tvorbu Lukáše Machalického je příznačná formální, instalační i architektonická čistota, která zdánlivě vylučuje jakoukoliv živelnost nebo nahodilost. Přesto právě odchylky, balancování, dvojakost a systémy, které selhávají, sehrávají v práci tohoto autora klíčovou roli. Není nutné uvádět konkrétní situace, podstatná je šíře – od banality po závažnost. Výstava v historickém patře Colloredo-Mandsfeldského paláce je logickým navázáním na výstavy In the Park (New Jörg, Vídeň, 2018) a Těleso ponořené do tekutiny (MeetFactory, Praha, 2017). Přísně geometrická kompozice a symetrie piana nobile vybízí k jakési mystifikaci prostoru. I zde je pochopitelně podstatná chyba a selhání původně zamýšlené dokonalosti. Ostatně zdánlivost, neurčitost či ambivalence je pro práci autora typická.

Colloredo-Mansfeldský palác