Bohumil Vavroušek se 25. narodil června 1875 ve Slavětíně, studoval učitelský ústav a pak působil jako učitel na venkovských školách, později na pražských Vinohradech. Už v roce 1909 jel na cestu do Haliče, cesty na východ pak mnohokrát opakoval. Věrným pomocníkem se mu stal fotoaparát. V jeho případě se však nejednalo o zachycení prchlivých okamžiků ze svých putování, ale o dokumentaci lidových dřevěných staveb, zejména kostelů, vesnických stavení, hřbitovů, kaplí a božích muk. Postupoval s vědeckou precizností, katalogizoval práce anonymních stavebníků a řemeslníků, aby dokumentoval jejich zručnost i výtvarný cit. Dokumentace lidového stavitelství v Čechách na Moravě probíhala nejintenzivněji v letech 1915 – 1929, každoročně vyjížděl na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Výsledkem byly monumentální publikace: Malebné Slovensko: památky historické a stavitelské, ukázky různých krojů, staveb, umění a života lidu slovenského), Dědina—516 fotografií lidových staveb v republice Československé, Kostel na dědině a v městečku—615 fotografií církevních staveb v Republice Československé a Církevní památky na Podkarpatské Rusi z roku 1929. Bohumil Vavroušek zemřel 6. října 1939 v Praze.
Podkarpatská Rus byla pro svoji divokost a určitou romantičnost vyhledávána více fotografy. K popularitě tohoto Bohem zapomenutého kraje přispěly román Karla Čapka Hordubal nebo baladická kniha Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník (obě z roku 1933) a v neposlední řadě i ve 30. letech stále více pěstovaná turistika. Země ve 20. století prošla mnoha politickými zvraty. Dá se ale snad říci, že 20. – 30. léta 20. století, kdy byla součástí Československé republiky, patřila ke šťastnějším obdobím jejich dějin. Po válce, v červnu 1945, pak byla celá Podkarpatská Rus i s takřka miliónem obyvatel násilně přičleněna k Sovětskému svazu a zavládl tam komunistický středověk. Tato neomluvitelná zrada byla dílem tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše a politických představitelů. Lidové přísloví ale praví: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Netrvalo to ani tří roky a Stalin zabral celé Československo.
Výstava, kterou připravil kurátor sbírky fotografie UPM Jan Mlčoch, je připomínkou přehlíženého fotografa Bohumila Vavrouška, ztracené země a zapomenutých Čechoslováků, z nichž mnozí v boji za naši svobodu položili své životy. Akce se koná ke staletému výročí vzniku Československé republiky a za laskavého přispění Etnografického oddělení Národního muzea.
Bohumil Vavroušek se 25. narodil června 1875 ve Slavětíně, studoval učitelský ústav a pak působil jako učitel na venkovských školách, později na pražských Vinohradech. Už v roce 1909 jel na cestu do Haliče, cesty na východ pak mnohokrát opakoval. Věrným pomocníkem se mu stal fotoaparát. V jeho případě se však nejednalo o zachycení prchlivých okamžiků ze svých putování, ale o dokumentaci lidových dřevěných staveb, zejména kostelů, vesnických stavení, hřbitovů, kaplí a božích muk. Postupoval s vědeckou precizností, katalogizoval práce anonymních stavebníků a řemeslníků, aby dokumentoval jejich zručnost i výtvarný cit. Dokumentace lidového stavitelství v Čechách na Moravě probíhala nejintenzivněji v letech 1915 – 1929, každoročně vyjížděl na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Výsledkem byly monumentální publikace: Malebné Slovensko: památky historické a stavitelské, ukázky různých krojů, staveb, umění a života lidu slovenského), Dědina—516 fotografií lidových staveb v republice Československé, Kostel na dědině a v městečku—615 fotografií církevních staveb v Republice Československé a Církevní památky na Podkarpatské Rusi z roku 1929. Bohumil Vavroušek zemřel 6. října 1939 v Praze.
