http://www.upm.cz/index.php?language=cz&page=123&year=2018&id=326&img=1865

kurátor: Jiří Fronek

Deskové hry mají svůj původ již ve vyspělých civilizacích starověku. Obecně jsou charakterizovány geometricky strukturovanou herní plochou a hracími prvky – jednoduchými kameny, či různě rozlišenými figurami. Nejstarší dosud hranou deskovou hrou je patrně asijské Go. Výlučné postavení však získaly šachy nazývané „královská hra“, na jejímž dlouhém vývoji se podílely úctyhodné kultury Indie, Orientu a posléze středověké Evropy. Přes svou tisíciletou historii jsou i v dnešní době celosvětově oblíbenou stolní hrou a společensky plně respektovanou disciplínou.

Kolébkou šachu se někdy kolem 6. století našeho letopočtu stala Indie. Zde hra (v sanskrtu nazývaná čaturanga) dostala své základní rysy – hrací desku členěnou do čtvercových polí a významové rozlišení figur, formálně inspirovaných vojenskými složkami a fortifikačními prvky. V následujícím století si hru osvojili Peršané (pod místním označením čatrang – šatrandž a vnesli do dalšího formovaní herních figur modifikaci s prvky panovnické dvorské hierarchie. Označení klíčové figury titulem zdejšího panovníka „Šáh“, dalo pak této hře trvalý název.
V 10. století se hra šířila přes islámské země a byzantskou říši dále do Evropy. Pro své kontakty s orientem se prvními centry šachové hry přirozeně staly Itálie a Španělsko. Evropské dvorské reálie proměnily stylizaci a názvy herních figur. V této době také šachovnice dostala kontrastní zbarvení čtvercových polí. Charakteristický šachovnicový desén záhy pronikl, jako osobitý výzdobný prvek, do výtvarného umění i heraldiky. V Čechách je ve dvorském prostředí znalost šachu doložena od 11. století. Nejstarší české pojednání o šachu je z pozdního 14. století od Tomáše Štítného ze Štítného.
Hra v šachy se poměrně rychle stala součástí evropské dvorské kultury, kde od 15. století dosáhla již široké obliby jako „vznešená královská hra“. Zájem o ni se šířil i prostřednictvím odborných textů (nejstarší tištěná kniha o šachu vyšla v roce 1472 v Augsburgu), vznikaly dokonce šachové spolky a první turnajová klání. V té době také byly standardizací pravidel položeny základy moderní šachové hry.
Čtyřiašedesát šachových polí se stalo nekrvavým kolbištěm, kde se tříbil intelekt a strategické myšlení obou hráčů (s cílem dostat soupeřovu hlavní figuru – krále do bezvýchodné pozice, zvané šach mat). Ostatně archaické jazyky dávných věků používaly etymologicky shodné výrazy pro „boj“ i „hru“.
K nejstarším a také nejrozšířenějším deskovým hrám patří tric-trac, s bizarním názvem arabského původu (anglicky Backgammon, české označení vrhcáby je odvozeno z německého Wurfzabel, vzniklého spojením der Wurf – zn. hod, házení, a Zabel – die Tafel – zn. deska, tabule, z latin. tabula). Tric-trac kombinuje strategický postup dvou hráčů s prvkem nahodilosti. Hrací deska je dělená na vnitřní a vnější, vždy po šesti klínových polích v kontrastním zbarvení. Hráči mají k dispozici patnáct tmavých a patnáct světlých kamenů, jejichž postup po klínových polích desky určují dvě hrací kostky. Cílem je dostat všechny své kameny do svého vnitřního pole a pak je odebrat z desky. Ze Středního a Blízkého východu hra pronikala dále do středověké Evropy. V Čechách se vrhcáby hrály již na přelomu 10. a 11. století, jak dosvědčují archeologické nálezy.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze