Je považován za jednoho z nejvýznamnějších slovenských umělců 20. století. V letech 1956–1961 studoval u Vincenta Hložníka Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Od roku 1981 jako profesor, od roku 1989 jako rektor vedl na této škole ateliér knižní tvorby. Za své dílo byl oceněn v roce 1985 titulem národní umělec. V mládí vykazovala tvorba Albína Brunovského surrealistické tendence - definované jako tendence k individualismu a absurditě volného podvědomí. Později se jeho práce staly hloubavější a kritičtější vůči člověku, vůči sobě samému i společnosti. Charakteristickými znaky díla Albína Brunovského je propojování fantazijních a reálných prvků. Zabýval se malbou, volnou grafikou široké škály technik, jako je exlibris, poštovní známky či bankovky. Mimo jiné vytvořil ilustrace k dílům Nikolaje Vasiljeviče Gogola, Miguela de Cervantese, Hanse Christiana Andersena či Augusta Villiers de l'Isle Adama. V roce 1977 vyhrál soutěž na výtvarné návrhy nových československých bankovek, podle něhož pak celá série dostala jméno. Bankovky s Brunovského uměleckými návrhy pak přicházely postupně do oběhu mezi lety 1985 až 1989. Jejich platnost skončila s rozpadem Československa v roce 1992. Albín Brunovský je nositelem Herderovy ceny a laureátem grafických bienále v řadě měst u nás i v zahraničí. Jeho díla jsou v součástí významných soukromých i veřejných sbírek po celém světě. 

 

Daniel Brunovský je přední současný slovenský výtvarník, který se od počátků výtvarné tvorby kontinuálně věnuje malbě, sochařským disciplínám, keramice a šperku. Po studiích na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě (oddělení monumentální malby v letech 1979–1985), absolvoval Daniel Brunovský v roce 1984 stipendijní pobyt na Accademia di Belle Arti v Římě. V prosinci 1989 realizoval sochu Srdce Evropy ku příležitosti pochodu do rakouského Hainburgu po zhroucení Železné opony. Toto dílo se stalo vizuálním symbolem Sametové revoluce na Slovensku. Ve své malířské tvorbě čerpá ze situací, kdy se skutečnost pojí s neskutečným, a tím se vzdaluje rušnému civilizačnímu životu. Do svých děl často vkládá symboly, kterými zesiluje účinek své autorské výpovědi. 

V sochařské tvorbě se umělec vyjadřuje vlastním dynamickým a expresivním výtvarným jazykem. Uskutečnil více než 60 samostatných výstav doma i v zahraničí, zúčastnil se mnoha kolektivních výstav a jeho práce byly součástí mnoha prezentací slovenského výtvarného umění i v zahraničí. Současná výstava prezentuje malířskou a sochařskou tvorbu z jeho posledního tvůrčího období.