V roce 2005 byl při archeologickém výzkumu dvorku vnitrobloku domu č. 33, č. p. 645 ve Štěpánské ulici objeven mincovní depot. Poklad uložený v keramické nádobě, tzv. loštickém poháru, překryté kusem kůže ležel pod podlahou. Obsahoval 2052 stříbrných mincí ze 14. – 15. století o celkové hmotnosti 0,59 kg, pocházejících z mincovních dílen Čech, Moravy, Německa a Rakouska. Nejstarší mince (parvus) uložená v depotu pochází z dob vlády Jana Lucemburského (1310–1346) a byla vyražena v kutnohorské mincovně. Nejpočetnější a zároveň nejmladší skupinu mincí zastupuje domácí kruhový peníz z let 1460–1468 ražený za vlády Jiřího z Poděbrad (1458–1471) opět v Kutné Hoře.

Depoty neboli poklady mincí představují finanční hotovosti ukryté s úmyslem majitelů se pro ně v budoucnu vrátit. Z nějakého důvodu se to však nepodařilo – buď zemřeli, nebo jim v tom zabránily jiné okolnosti. Důvody ukládání pokladů mincí byly různé – osobní, společenské, ale nejčastěji jsou dávány do souvislosti s válečnými konflikty. Mnohé z mincovních pokladů pocházejí z období mezi husitskými válkami a šedesátými léty 15. století, nelze je však spojovat s konkrétními vojenskými operacemi. K ukrytí peněz mohl jejich vlastníky vést strach z nastávajících událostí. Jiné poklady mohou být produkty kriminální činnosti. Nacházejí se i ukryté odúmrti – peníze, které jejich nový majitel zdědil a nepřiznal v pozůstalostním řízení. Dnes už nemáme možnost zjistit, o jaké důvody šlo v případě pokladu ze Štěpánské ulice, a neznáme ani jeho majitele. 

Muzeum hlavního města Prahy