Celoživotní tvorbu Jitky Svobodové by bylo možné charakterizovat několika pojmy – kresba, předmět, senzibilita, oproštěnost, koncentrovanost, čas… Autorka se od první poloviny sedmdesátých let věnuje se kresbě; skrze toto médium se v plošných i prostorových realizacích dotkla základních otázek souvisejících jak se samotným tvořením, tak s procesem poznání.

Na počátku každé kresby je soustředěné pozorování. A to jak toho nejmenšího detailu, tak i uvědomění si, které všechny vnější charakteristiky předmětu nebo jevu je možné pominout. Pro toto zkoumání Jitka Svobodová zvolila zdánlivě nejjednodušší motivy z okolního světa, nicméně kresby židlí či stolů nejsou kresbami skutečných židlí nebo stolů, nejsou přepisem reality. Jsou esencí předmětu, vznikly spojením jeho vnějšího a vnitřního jsoucna, odkazují k jejich podstatě.

Autorka pracuje v sériích či tematických řadách, v nichž se soustavně zamýšlí nad vztahem detailu a celku, prostorovostí a plošností předmětu, s jeho zjevováním se a mizením. Používá minimální výrazové prostředky, výsledné kresby působí zklidněně, úsporně, přestože samotné kresebné gesto má silnou vnitřní dynamiku. Variantní možností kresby jsou i prostorové realizace, tedy prostorová kresba – drátěné objekty akcentující vztah věci k okolnímu prostoru. Jitka Svobodová se nikdy nerozešla s přímou vazbou na téma; konkrétní předmět a obsah, jakkoli přeměněné, jsou stále přítomné.

Výstava posledních prací Jitky Svobodové v Museu Kampa shrnuje všechny důležité přístupy její dosavadní tvorby a ukazuje východiska směrem k té budoucí. Série Záclon vznikla dlouhodobým díváním se na pruhované záclony v pokoji jejího bytu, na to, jak reagují na světlo, na vítr, na své okolí. Další skupinu vystavených prací tvoří Stoly. Už před časem se autorka rozešla s klasickou perspektivou jako s omezující přítěží, základní tvar stolů je budovaný v ploše a vztahován k vlastnímu prostoru obrazu. Novým prvkem v její kreslířské tvorbě je prolnutí prostorových a plošných kreseb. Jednotlivé elementy v sérii Obydlí (2014) jsou tvořeny ohýbaným drátem. Drát neumožňuje lehkost rukou vedené tužkové linky, nicméně jeho hmotnost a jakási hrubost je další možná cesta za vyjádřením apriorní podstaty tvaru předmětu. Novou formu vstupu fyzického předmětu do prostoru kresby představují i nitě a špendlíky v Židli (2017).

Jitka Svobodová začínala jako malířka abstrahujících krajin a přírodních živlů. Po roce 1972 tuto cestu opustila a soustředila se hlavně na zobrazení předmětu. Přesto se velkým obloukem v posledních letech k přírodě vrací. Stromy (2015) i Stromy a mraky (2015) představují krásnou, jak tematickou, tak formální syntézu její práce.

Helena Musilová
Kurátorka výstavy

Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových