STÁLÁ VÝSTAVA

František Drtikol (3.3.1883 Příbram - 13.1.1961 Praha) byl první český fotograf, který získal již za svého života světové uznání.

Výstava připomíná období secesního piktorialismu, spojené s autorovým školením v Mnichově, prvním ateliérem v Příbrami a počátkem pražské praxe. Ze dvacátých let jsou vystaveny fotografie vzniklé v duchu art deco, ovlivněné i podněty avantgardy. Závěr expozice tvoří práce spjaté s autorovou orientací na duchovní nauky východu.

Návštěvníci galerie mohou zhlédnout slavné psychologické portréty, jedinečné akty, četné krajinné kompozice i další fotografické žánry a odnést si ucelenou představu o rozsahu i hloubce uměleckého odkazu Františka Drtikola.

Scénář stálé výstavy: Jan Mlčoch, spolupráce Jitka Štětková. Architektonické řešení Pavel Kolíbal, Eva Reitingerová. Komisařka Hana Ročňáková. Soubor faksimilií z let 1901 - 1935 ve velikosti originálů ze sbírek UPM vytvořil Petr Dörfl.

Expozice byla připravena ve spolupráci města Příbram s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, kde je od roku 1942 uložen umělecký odkaz Františka Drtikola.

Na výstavě je promítán film o životě a díle Františka Drtikola režiséra Jiřího Holny

UMĚNÍ FOTOGRAFICKÉ

„Při mé tvorbě opírám se o biblický výrok genese: Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Že ho nestvořil oblečeného, je jisté, neb člověk se rodí nahý. A proto dívám se na nahotu jako dílo Boží, jako na krásu samu, jako na nejmorálnější, nejsamozřejmější věc. A tvrdím, že by bylo lidstvo přirozenější, upřímnější a krásnější, kdyby více chodilo nahé. V nahotě přestávají rozdíly společenské a zůstává prostě nahá krása člověka. Třemi věcmi nechávám se inspirovat při práci: dekorativností, pohybem, klidem a výrazem jednotlivých linií. Podle toho pak používám pozadí, praktikable: jednoduché předměty jako kruhy, vlnovky, sloupy apod. A nechám pak působit krásu linie samu, bez všelikých okras, potlačením všeho druhořadého. Nebo znázorním pohyb, který zesílím světlem a eventuelním náznakem jednoduché vlnovky, kruhem, plochou, nebo jen stínem vrženým na pozadí, nebo použiji těla jako dekorativního předmětu, který umístím v různém prostředí a světle. Tak vytvářím všechny svoje obrazy.“
František Drtikol

JE FOTOGRAF UMĚLEC?

Ano, vyspěje-li v něj vlastní prací a vlastním životem. Výuční list nebo vysvědčení je jen jakousi zárukou jeho vyspělosti řemeslné, jež je podmínkou činnosti umělecké. On a režisér jsou rodní bratři; oba mají stejné možnosti umělecké činnosti. Fotograf je komponentem světla, hledá melodie, jež by potěšily duši, jež by daly výraz našemu cítění. Nikdy dobrá fotografie nevznikla tím, že si před aparát stoupl dobrý model. Obraz musí v hlavě fotografově býti hotov dávno předtím, než se odrazil v hledáčku. (Ač je pravda, že někdy myšlenka dozrává urychleně pod dotekem skutečnosti.) Fotografická čočka je nástrojem, jenž se mnohem dokonaleji podrobí tvůrčí myšlence a jenž, pracuje nad pomyšlení rychle, jí zachovává mnohem spíše vůni a půvab tvůrčího okamžiku nežli štětec nebo rydlo - pomalé nástroje výtvarníků. Fotograf opravuje, schvaluje, zavrhuje - v hlavě. Pro dozrálou myšlenku vyčkává - tu s větší, tu s menší pasivností - na vhodný okamžik a pak se ve vteřině myšlenka stává dílem. Srovnávám náčrtky výtvarníků s jejich hotovými pracemi: často mi skica říká mnohem více, dá mi větší umělecký požitek: při skice byl zaměstnán umělec, prováděti ji však musil trpělivý řemeslník, neboť řemeslu se žádný umělec nevyhne. A naše řemeslo dalo našemu umění do služby ideální nástroj. Každý umělec by měl vlastně znát všechny techniky, aby svoje umělecké myšlenky mohl všestranně vyjádřit. Hlavně tedy fotografii. Jsou také ovšem fotografické práce čistě řemeslné, ty však se nerodí ani ze srdce, ani z hlavy, těch nedělá umělec, ty provádí jen a jen čočka aparátu“.
František Drtikol

Galerie Františka Drtikola