Tematická výstava Vdovy S přináší individuální a neotřelý výklad tvorby tří klíčových osobností českého moderního umění druhé poloviny 20. století, Zdeňka Sýkory (1920–2011), Zbyňka Sekala (1923–1998) a Otakara Slavíka (1931–2010), z dnešního pohledu jejich životních partnerek. Pojem vdovy po umělci a z něj vycházející asociace nesou leckdy negativní konotaci. Vdova se zpravidla stává opatrovnicí pozůstalosti a má často rozhodující vliv na druhý umělcův život, jeho „život po životě“. Uměleckohistorická biografika jako vědní obor pojednává problematiku metodologických otázek vyplývajících z partnerství – patrně jen do té doby, dokud se genderové studie nerozšíří i na toto téma – zatím spíše okrajově. Také proto není fakt existence partnera jako autentického zdroje, který by mimo podnětů k rekonstrukci a popisu života tvůrce mohl poskytnout i vědomosti a znalosti o umělcově myšlení a práci – např. jejich zdrojích, jejich významu či technologických postupech – dosud přiměřeně interpretován.

Autorka výstavy, Duňa Slavíková, požádala o spolupráci na výstavě své dvě přítelkyně, Lenku Sýkorovou a Christine Sekalovou. Schází se zde historička umění, umělkyně a umělecká spolupracovnice svého muže i citlivá partnerka introvertního umělce, která významně podpořila jeho existenci a tvorbu v jemu cizí zemi. Výběr uměleckých děl není nahodilý. Textová část výstavy ozřejmí kriteria výběru, osobní hlediska a obzvláště  individuální motivace a interpretace vdov S.