František Kyncl je znám díky svým strukturálním obrazům, kresbám a plastikám ze špejlí, které vznikaly převážně po jeho emigraci do Německa v r. 1968. Jeho práce však zahrnuje i výtvarnou reakci na hudbu a terénní nahrávky. Důležitou inspirací mu byla například minimalistická hudba StevaReicha. Od r. 1978 si natáčel také vlastní experimentální kazety s rytmikou, ruchy různých materiálů a zvuky okolí. Jeho kamarád Andreas Brüning pro něj rovněž nahrál průzkumy tonality saxofonu. Poslech dlouhých nahrávek Kynclovi sloužil jako inspirace při tzv. fonetické malbě, již vytvářel na speciálně sestrojených otočných bubnech hlavně v 80. letech. Tématem převodu zvuku do obrazu se však zabýval již od 60. let.

Řada sbírkových předmětů Gočárovy galerie, zejména však umělecká pozůstalost autora, nám umožnuje představit několik příkladů jeho „vizuálně fonetických struktur“ a prostředí, v němž vznikaly, a ukázat, jak jeho tvorbou prorůstají souvislosti vizuálního a auditivního vnímání.

Na výstavě uvidíte Kynclova výtvarná díla, dokumentaci jejich vzniku a uslyšíte jeho digitalizované nahrávky, které rovněž vychází na LP v rámci projektu Disegno auditivo Gočárovy galerie.

Kurátoři: Monika Immrová a Filip Jakš

Gočárova galerie v Automatických mlýnech