Slovo rytmus odkazuje v původním významu na řecké sloveso rhein – téci, plynout. Výstava V rytmu kultu má k tomuto významu blízko jak formálně, tak obsahově. Obrazy Jakuba Hvězdy vznikaly v napětí mezi náhodou a kontrolou. V barevné expresivní textuře pláten je přítomna spontaneita a nahodilost, zatímco ve formách figurálních šablon je patrné záměrné schéma, které propůjčuje explozivní barevnosti obrazů prvek pravidelnosti. Podobně jako v hudebním rytmu i v procesu jeho malby se opakuje doba trvání a střídání, tak podstatná pro dynamiku vyjádření.

Námětově vycházejí Hvězdovy obrazy z pozorování okolního prostředí a následných vnitřních obsahů a vjemů během procházek krajinou. Mohou to být mikro – i makrovýřezy krajiny, záleží na úhlu pohledu. Jsou často obohaceny obrysovými prvky totemů a figurami archetypálních zvířat – ptáků, vlků a medvědů. Totem jako symbol celku, příbuzenství a ochrany může znázorňovat potřebu úcty a respektu k přírodním formám. Archetypální zvířata mohou nabídnout spojenectví a moudrost. Tyto přesahy k mýtům a šamanismu podněcují v tvorbě Jakuba Hvězdy dialog mezi nekonkrétností jeho barevných textur a řádem světa mytologie.

Malba je v případě Jakuba Hvězdy spontánním, fyzickým výkonem. Barva je pro něj klíčová. Je fascinován technologií a možnostmi chemických procesů probíhajících při práci s barvami, pigmenty a lazurami. Experimentuje s povrchem, barevnou texturou, linií i tvarem. Vrstvy akrylových a olejových barev, které mají tendenci po obraze stékat, jsou zachycovány a rozváděny po obrazové ploše energickými tahy štětce, stěrky či špachtlí.

Výsledkem jsou prostorové vize, které komunikují určité stavy mysli. Větší míra beztvarovosti a abstrakce těchto barevných map poskytuje hlubší prostor pro sensibilitu diváka, který do viděného promítá svou skutečnost. Viděné je zahalené do mnoha závojů a vrstev nálad i živých emocí, a jen tu a tam je poodhalen stav pravé skutečnosti.

Galerie Josefa Jambora