Franz Anton Maulbertsch (1724–1796) náleží mezi nejvýznačnější představitele středoevropské malby pozdního baroka. Pocházel od Bodamského jezera, na konci třicátých let 18. století se trvale usídlil ve Vídni a ve druhé polovině 18. století podstatným způsobem ovlivnil také malířské dění na Moravě a v Čechách. S jeho jménem dnes můžeme spojit řadu významných realizací nástěnných maleb a oltářních obrazů v interiérech zdejších kostelů. Jeho nepřehlédnutelným epilogem se stala výmalba Filozofického sálu knihovny premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, kde na přání objednavatele navázal na obdobnou úlohu, jíž se prezentoval již o dvě desetiletí dříve v knihovně premonstrátského kláštera v Louce u Znojma (zrušeném Josefem II. v roce 1784). Výstavu s tvorbou tohoto výrazného malíře připravilo Muzeum umění Olomouc od 3. 5. do 29. 9. 2024 v Arcibiskupském zámku v Kroměříži, kde také zanechal výraznou uměleckou stopu.

Maulbertsch v době vrcholu své tvorby přijímal zakázky z různých koutů tehdejší habsburské monarchie i za jejími hranicemi. Značná pracovní vytíženost jej proto záhy přiměla k zavedení efektivně pracujícího ateliéru, v němž se v průběhu čtyř desetiletí vystřídalo hned několik výrazných, jinak samostatně působících malířů. Maulbertsch se sám obvykle soustředil na nástěnnou malbu, její kompoziční rozvrh a figurální složku. Vyhotovením oltářních obrazů nezřídka pověřoval své kolegy, ať již zastřešené chodem dílny, nebo speciálně pro konkrétní zakázku přizvané. V obou případech pak tito umělci vypracovávali zadané oltářní obrazy v tzv. Maulbertschově způsobu, byť se ve svých samostatných pracích prezentovali osobním, často vizuálně odlišným malířským projevem. Maulbertschova role se v těchto případech omezovala na vypracování olejové skici, předkládáné ke schválení objednavateli a následně poskytované jako víceméně závazný podklad malíři, kterému Maulbertsch práci na obraze svěřil.

Výstava v chronologickém sledu představí proto nejen výběr z rozsáhlé Maubertschovy tvorby realizované na Moravě a v Čechách, ale přiblíží také samotný dílenský provoz. A to zejména prostřednictvím děl Maulbertschova vídeňského kolegy a vrstevníka Felixe Iva Leichera (1726–1812), stojícího mimo provoz dílny, a také téměř o generaci mladšího Josefa Winterhaldera ml. (1743–1807), někdejšího Maulbertschova žáka, následovníka a opakovaně spolupracovníka, vystupujícího zejména v počátcích jeho kariéry v rámci dílenského provozu. Ohlasy Maulbertschova osobitého stylu zastupuje několik dalších, autorsky často obtížně uchopitelných prací.

Prostory Kroměřížského zámku nebyly pro uspořádání výstavy zvoleny náhodně. V roce 1759 zde Maulbertsch na objednávku olomouckého biskupa Leopolda Bedřicha z Egkhu uskutečnil výmalbu Manského sálu, který se tak stane přirozenou součástí prohlídky výstavy. Na další nástěnné malby a jednotně koncipované chrámové interiéry realizované Maulbertschovou dílnou na Moravě a v Čechách upozorní přímo ve výstavě digitální prezentace. Ve spolupráci se Seminářem dějin umění Masarykovy univerzity bude k výstavě vydán bohatě ilustrovaný katalog.

Kurátoři: Petr Arijčuk, Marek Pučalík