Kabinet sběratele, jenž je součástí výstavy Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche, seznamuje návštěvníka se začátky sběratelství Karla Tutsche skrze první sekci ex libris - kolekci drobné účelové grafiky, jejíž logickým pokračováním bylo rozšíření zájmu o volnou grafickou tvorbu. Kabinet sběratele postupně představí jednotlivé autory a jejich práce na papíře, které jsou nepostradatelnou součástí sbírky.

Malíř, grafik, dlouholetý pedagog a čelní představitel nové figurace 60. let, jenž je díky absurdnímu sarkasmu jeho prací spojován také s okruhem české grotesky. Přestože se jeho díla už od dob studií vyznačovala gestickou syrovostí a expresivitou, za každým zdánlivě náhodným tahem se skrývá vědomá a promyšlená strategie. Malba i kresba jsou pro Načeradského hrou, která v průběhu let prošla mnoha poměrně radikálními proměnami: „V každém věku člověk myslí jinak, žije jinak, a tudíž by měl taky jinak malovat…, i když je furt ten samej. Já se nechci poznávat, já se chci překvapovat, alespoň trochu…“. Od roku 1967, kdy v Mánesu vystavil sérii obrazů nahých běžců, nepřestal překvapovat nejen sebe, ale i umělecké kritiky a návštěvníky svých výstav – realistické momentky vystřídaly stylizované stroje, komiksoví Kačeři Donaldi, deformované ženské postavy ale i geometrické krajiny.

Ačkoli Načeradského celoživotním tématem byla interakce mezi mužem a ženou, často plná až brutální erotiky, vzájemného boje, opatrného obcházení, vábení a zničujících intrik, počátkem 90. let obrátil svou pozornost k jednotlivci, k samotnému muži v prostoru univerza. Spolu s matematikem Jaroslavem Nešetřilem tvořili metodou „antropogeometrie“, která se propsala i do kreseb pro dvě výstavy v Tutschově galerii Na bidýlku (Na ramenou obrů 1–2, 1993 a 1994). Načeradský v nich vzdal hold starým mistrům a myslitelům, jejichž díla nám umožňují nahlédnout dále, než by se jim samotným kdy podařilo.

Kolekce kreseb a grafik Jiřího Načeradského je nejrozsáhlejším souborem Sbírky Karla Tutsche. Téměř 100 prací dokumentuje autorovu tvorbu mezi lety 1965 až 1994. Je pravděpodobné, že větší část těchto děl se do sbírky dostala v souvislosti s neoficiálními výstavami, které Tutsch organizoval na přelomu 70. a 80. let. Výstava Načeradského se dle pamětníků uskutečnila v roce 1978 a díky explicitně sexuálním a sarkastickým motivům se pro návštěvníky stala nezapomenutelným zážitkem.

Galerie moderního umění v Hradci Králové