Zuzana Čížková, výtvarnice původem z Brandýsa nad Labem, v současnosti tvořící v Praze a Dobřichovicích u Prahy, svou samostatnou výstavou ,,Kousek cesty“ představuje i jiné výtvarné disciplíny (kresba klasická i digitální, malba, fotografie, objekty, sochy), po vzoru svého kreativního a výtvarně všestranně zaměřeného profesora Kurta Gebauera, u kterého studovala na VŠUP v Praze. Zároveň nechává diváky nahlédnout do průběhu práce na proseckých kamenných madonách. Tento soubor tří ručně sekaných kamenných Madon pod názvem Madonino tajemství před sedmi lety na podzim osadila výtvarnice ve spolu-práci a architektem Lubošem Jírou v Praze 9 u kostela sv. Václava .

Stále ještě mladá výtvarnice svá díla vystavovala na mnoha prestižních místech v ČR i zahraničí, například v Presidentské galerii v Bruselu, v pražském Karolínu, v Grand Palace v Paříži, v Královské zahradě Pražského hradu. Získala několik výtvarných ocenění a její sochařské realizace můžeme vidět i v Praze 5, v Brandýse nad Labem, v Poděbra-dech a jiných městech v Česku. Menšími díly, zejména obrazy s komorními plastikami je zastoupena v soukromých i státních sbírkách v ČR i zahra-ničí. V průběhu let ji nepříznivé životní okolnosti zavedly od těžkopádného kamene ke křehkým a létajícím motivům, k otázkám o životním stylu spojeným s proměnou duchovního života a víry v technický pokrok.

Výstava prezentuje několik děl z průběhu autorčiny výtvarné cesty (cyklus Romantická krajina 21. století 1 a Krajina dnes), ale největší část expozice je věnována výběru zcela nových prací z cyklů Výlety N a Nejsme roboti. ,,Vycházím ze surrealismu. Což není bláznivé zachycení nemožného, jak tento směr mnoho laiků vnímá, ale jak říká Breton: Pouštějí z řetězu ducha, aby rozpustil společenské konvence a předsudky. Pokoušejí se obrátit vniveč myšlenkové rámce i rámce chování a vstoupit do nového zářícího mraku nevědomosti, zároveň jsou demiurgy neustále se rozpí-najících nových světů. Budou-li to lidé chtít, mohou v sobě objevit vnitřní oblast, kterou by mohli proniknout až k okraji nadreálných světů.“ (Michel Carrouges). Ve formě, jakou ve svém díle Čížková často volí, je dobře patrný vliv výtvarného hnutí jejího profesora, České grotesky.

Náměty Zuzaniny tvorby se ve všech disciplínách prolínají. První mramo-rová lastura tvořená z carrarského mramoru kolem roku 2002 se vrací jako symbol lehkosti a křehkosti, což bez pochyby vyplynulo z autorčiných fyzických pocitů. Motivy architektury i s poukázáním na důsledek lidského chovaní (např. Rajská zahrada) se znovu objevuje, hlouběji rozpracovaný, například v cyklech obrazů Romantická krajina 1 a 2, Krajina dnes a Inter-netová krajina.

Mnoho z těchto obrazů je v současné době v registraci americké Saatchi gallery.

Galerie 9