Výstava prezentuje výtvarné zpracování konkrétního a pro lidské přežití zásadního typu přírodního prostředí – lesů. Tento specifický krajinotvorný prvek a současně spolučinitel lidské kultury je nahlížen z rozličných perspektiv – jako místo pohody a klidu, práce, místo legend, pohádek, mýtů a také místo zrcadlící temné stránky lidského nevědomí.

Lesy odnepaměti obklopovaly lidská sídliště, lidé je proto zasazují do svých konceptů vedoucích k porozumění sobě i světu. Od antiky jsou chápány jako divoký protipól civilizace, současně nepřestávají být zdrojem užitku. Specifickou hodnotu lesa, estetickou, objevili filozofové v 18. století. Teoretické úvahy následně reflektovalo výtvarné umění, umělci se přitom opírali o vlastní autentické prožitky. Do lesních porostů začali promítat vnímání a porozumění své vlastní existenci. Les se pro člověka stal obrazem životní pouti, fyzické prosperity, duševní očisty, místem odvahy i strachu, posvátnem i děsem.

Pro svůj význam jsou lesy již mnoho století oblíbeným, odmítaným, ceněným i opovrhovaným námětem výtvarného umění. Ačkoliv v nás dnešní stav lesů mnohdy evokuje odlišné pocity, během posledních dvou století, kterým se výstava věnuje, neprošly tak dramatickou změnou jako sama lidská společnost. Zásadní význam lesních krajin pro člověka dokazuje i zájem o les mezi současnými umělci. Kromě klasiků 19. století, Adolfa Kosárka, Antonína Mánesa, Bedřicha Havránka, Julia Mařáka či Václava Brožíka, a etablovaných autorů současnosti, Michala Gabriela, Václava Jiráska, Františka Skály, Romana Trabury, je na výstavě zastoupená i nejmladší tvůrčí generace, Lenka Falušiová, Adam Kašpar, Kateřina Sýsová, Jan Uldrych či Jan Vytiska. Z výtvarných médií jsou zastoupeny malba, kresba, grafika, fotografie a plastika, které byly vybrány ze sbírek Severočeské galerie i z dalších významných českých galerií, z majetků soukromých sběratelů i z ateliérů samotných umělců. Kurátorkou výstavy je Alena Beránková.

SGVU — Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích