Instalace v prostoru hlubokého sila evokuje situaci ze sci-fi příběhu. Vysoký strop i osvícené technické relikty utváří dojem beztížného neprostoru, cesty vakuem za světlem a zvukem. Působí jako artefakty neznámé události v útrobách čtyř obřích motorových jednotek.
Naše představivost utváří možné scénáře vědeckofantastického příběhu, čemuž napomáhají technický charakter předmětů i jejich zašlý vzhled. Důležitým prvkem je zde snaha o přenesení diváka do paralelního archeologického vnímání – jako by si v budoucnosti snažil utvořit náhled na zapomenuté události.
Martin Janíček dává součástkám dříve ukrytým v útrobách mlýnských strojů v budově Gočárovy galerie nový smysl a ukazuje specifický pohled na jeho vnitřní systém. Nehraje už roli, jaký předmět měl v mlýně jakou funkci. V nové konstelaci hrají zcela nové role a vzájemně na sebe reagují. Světlo a zvuk pomáhají posunout jejich význam – tvoří prostorovou kompozici. Ústředním motivem jsou zde modré elektrické rozvodné skříně z bývalého velínu mlýna – odtud se posílaly impulzy a zprávy. Dráty z nich jsou momentálně odstřižené. Tep vln a podnětů nyní směřuje k naší vlastní představivosti.

Gočárova galerie v Automatických mlýnech