Jiří Šuhájek (*1943) je uznávaný sklářský výtvarník a akademický malíř, který dokáže svá díla nejen navrhnout, ale i tvořit na huti. Byl žákem profesora Stanislava Libenského na pražské UMPRUM, absolvent londýnské Royal College of Art. Za svou designérskou i volnou uměleckou tvorbu získal řadu domácích a zahraničních ocenění. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách předních světových muzeí a galerií, mimo jiné v Corning Museum of Glass v USA nebo v londýnském Victoria and Albert Museu. V labyrintu se člověk neztratí, v labyrintu se člověk najde. A tak jsme i my na výstavě pořádané k 80. narozeninám akademického malíře a sklářského výtvarníka Jiřího Šuhájka vyzýváni k tomu, abychom přišli hledat a možná, když budeme mít to štěstí, našli i část sebe samých. Každé vystavené dílo je připraveno k tomu, abychom s ním začali konverzovat, zrcadlící se objekty nám jistě připomenou naši tvář, skryté symboly budou aktivovat zákoutí naší mysli a barvy zahrají na naši duši i v těch nejjemnějších tóninách. Výstavu jsem pojmenovala „Labyrint“, protože jde o téma, jež svou rozmanitou symbolikou propojuje Jiřího Šuhájka i s prostorem Mladotova domu, který je umístěn v samém srdci areálu Hradčan, a tedy v samém centru labyrintu magické Prahy. Labyrinty jsou, jak známo, antické archetypy, které byly od nepaměti využívány k meditačním modlitbám nabízejícím prostor ke kontemplaci nad duchovním rozměrem života, byly součástí ceremonií a rituálů a používaly se jako nástroje k osobní, psychologické i spirituální transformaci. Ráda bych zdůraznila fakt, že labyrint není bludištěm. Zatímco bludiště symbolizuje zmatek s mnoha slepými cestami, labyrint je jedna dlouhá spletitá cesta, která má ale jistý směr a záměr, jež nás přes všechny zákruty vede zcela jistě k cíli. Myslím, že z bludiště života se může stát labyrint, pokud najdeme svůj nejvlastnější směr a ten následujeme. Pro Jiřího Šuhájka se jím stalo sklo, které si ho našlo už na základní škole a svou skleněnou nitkou omotalo pro celý život. Jubileum s číslem „80“ si svůj vlastní labyrint jistě zaslouží. Je to číslo opředené magií a zázraky, čarovným nekonečnem, za jehož obzorem se skrývá nespočetně možností ~ a to nám připomíná, že tvůrčí kreativitě se naštěstí meze nekladou. Zcela to platí o umělecké životní cestě Jiřího Šuhájka. Výběr k této výstavě jsem v jeho žižkovském ateliéru dělala intuitivně a zároveň s jistotou. Skoro si myslím, že každý obraz, plastika nebo číše již předem věděly, odkud na mne zavolat a nechat se znovuobjevit, vedle koho by chtěly stát a vést dialog. Ve studiu jsem si připadala jako při návštěvě Noemovy archy, kde postupně objevuji všemožné druhy, které se na lodi sešly, a proto jsem vybírala k účasti na této výstavě tak, aby byl každý alespoň jednou zastoupen. Nebylo to snadné. Přesto, že jsem prošla snad tisícem kreseb, desítkami obrazů a skleněných plastik, je to totiž stále jen zlomek všeho, co Jiří Šuhájek vytvořil. Mnoho dalších děl se nachází doslova ve všech koutech světa. Ať už jde o skleněné Hořící keře v Číně či Dubaji, Čtyři roční období symbolizované majestátními 3,5 m vysokými skleněnými postavami, nebo o hrdé a ještě vyšší Samuraje, pověstně dlouhonohé ženské figury, desítky roztodivných ptáků, co se rozletěli nejen na jih ale i do dalších světových stran, či o spoustu čarovných číší a kalichů, ze kterých lidé popíjejí, mís, z nichž ovoce pojídají, váz, které s květinami ještě více ožívají, a samozřejmě také o barevné obrazy i kresby, které ozvláštňují veřejné i soukromé interiéry v tuzemsku i v zahraničí. A tak lze vlastně říci, že umělcova kreativní cesta a upřímná, fascinující a neskomírající láska k tvorbě je zaznamenána ve fragmentech po celém světě, s nímž tančí v tvarech, barvách a niterné sdělnosti ten nejupřímnější tanec fantazie. Zvu vás na cestu tímto fantaskním labyrintem tvorby Jiřího Šuhájka, v němž je nekonečno možností, jak nahlédnout nejen do umělcova, ale i do vlastního nitra.

Kurátorka: Eva Šuhájková