Pro samostatnou výstavu v žižkovské galerii Korpus připravil Eugenio Percossi, italský výtvarník trvale usídlený v Čechách, sérii instalací konfrontující téma smrti, které dnešní společnost v nejlepším případě ignoruje, jinak běžně posouvá úplně na okraj zájmu, jako by to nebyla realita, která se drasticky týká všech.

Na zdech galerie vzniká velká barevná "freska", složená z mozaikových motivů lebek. Ikony smrti v několika logových variacích a nekonečně barevných permutacích tvoří pestré vzory (patterny).

Barvy veselé a umělé z umělohmoty kontrastují s vybraným, vážným tématem. Výsledkem je něco, co připomíná zároveň byzantské mozaiky, středověké tance smrti, barokní kostnice a mexické exuberantní slavností z "Dia de muertos". Při bližším zkoumání divák zjistí, že materiálem pro tuto instalací jsou plastové korálky z dětských her.

Dětský materiál evokuje první hry, objevení světa, fascinaci a strach dětství z reality kolem. Menší série obrazů rozvíjí téma lebky za použití modelíny, dalšího dětského materiálu, který Percossi dlouhodobě používá pří malování portrétů a autoportrétů. Člověk si nemůže nepoložit otázku, jestli ta nekonečná série lebek, tapetující zdi galerie, je pouhý symbol, hieroglyf s jasným významem, nebo zrcadlení autorského ega. A také, svým způsobem, jeho autoportrét.

Korpus Gallery