První ucelená, bohužel posmrtná výstava svérázného díla Jana Zuziaka (1946–2021) splácí dluh české výtvarné obce nekonvenčnímu výtvarníkovi, bez něhož by byl obraz brněnské výtvarné scény posledních čtyřiceti let nekompletní a mdlý. Zuziak vnášel do brněnského genia loci pohledy, jejichž chytře nastavované fokusy a úhly odhalovaly obyčejná témata zcela neobyčejnými způsoby reprezentace. Byl mimořádný, co se týče angažovaného světonázoru i svébytného pojetí výtvarničení jako reflexivního kutilství.

Kurátorská koncepce mapuje všechny umělcovy polohy a cykly v diachronním plánu, avšak v přirozených synchronních usouvztažněních – od raných figurálních a strukturálních maleb ze sedmdesátých let přes mail-artové projekty ze sedmdesátých a osmdesátých let až po cykly Šamoty a výkřiky, Partitury, Slzy třešní a Facebook, jež vznikaly po roce 2010. Neopomíná ani kolaborativní projekty Šedesát dva entomologických krabic (2008) a Návrhy známek pro Zuziland (2020–2021), do nichž autor angažoval amatérské i profesionální umělce, většinou své přátele. Vlastní skromné obydlí, kde strávil poslední desetiletí života, proměnil v působivou instalaci, svérázný kabinet kuriozit, jemuž dominovala bohatá sbírka esteticky uspořádaných přírodnin. Výstava apropriuje tento autentický environment v podobě prostorové instalace, díky čemuž zdůrazňuje umělcovo celoživotní krédo chápat vlastní umění v těsném svazku se životem a být organickou součástí vlastního díla.

Dům umění města Brna - Dům pánů z Kunštátu, Galerie 99