Situace evropského i českého umění druhé poloviny šedesátých let podstatně ovlivnila charakter tvorby autorů, jejichž díla se sešla na přítomné výstavě v Galerii Nová síň.
Malíř a restaurátor Jan Severa (1937–2022) a sochař a restaurátor Karel Pauzer (1936) se tu představují střídmým výběrem svých prací.

Osobitou tvorbou se již na konci 60. let oba výrazně vřadili do proudu české podoby nové figurace a jejich díla se záhy objevila na všech významnějších kolektivních prezentacích. Neblahé události přelomu desetiletí je však velmi negativně zasáhly. Oba se stáhli do soukromí svých ateliérů a značnou část svého nadání upřeli k restaurování, v němž dosáhli výrazných výsledků.

Jan Severa se mimo restaurování nástěnných maleb v ústraní věnoval především kresbě. K malbě výrazných koloristických kvalit, v níž rozvíjel svá novofigurativní východiska se značným groteskním akcentem, se pak vracel zvolna od 80. let. Podoba člověka jeho obrazů je proměnná, fluidní, jednou nejspíše lidská, jindy blízká animalitě a jindy zase podivné živé-neživé věci či jakémusi nepravděpodobnému předmětu. Mísí se tu tragičnost se směšností a šklebem.

Karel Pauzer se vedle restaurování soch soustředil v brunšovském atelieru na vlastní sochařskou tvorbu pro níž zvolil převážně keramický materiál. Sochařskou tvorbu provází i řada kreseb a grafických listů. Pauzerovy keramické plastiky vytvářejí svět bizarních stvoření, jejichž podoba osciluje mezi rostlinou, zvířetem a člověkem. Ač zaklety v animálním či rostlinném těle sochy sugestivně promlouvají o lidských mentálních tenzích, obavách, o ryze lidském strachu z existence, ale i o nepochopitelnosti a začasté směšnosti veškerého našeho počínání.

PhDr. Ivan Neumann

Nová síň