Monika Immrová

Dvě hlavní výstavní patra budou po dva měsíce patřit výrazné osobnosti českého současného sochařství střední generace Monice Immrové (1970). Galerie Benedikta Rejta tak splácí dluh významné lounské rodačce. Výstava minimalistickým přístupem představí dílo Moniky Immrové, její přístupy k materii, objemu, ploše, prostoru, světlu, kánonu.

Monika Immrová patří k druhu tvůrce, jenž i přes současné umělecké tendence přiklánějící se k virtuálním postupům obrací svoji pozornost k materiálu a ruční práci, tedy zdánlivě zpět. Takové směřování je však zpátečnické pouze zdánlivě, naše zrychlená a svým způsobem šílená přechodová doba pro zdravé přežití vyžaduje ukotvení. Jako lidé chtě nechtě vězíme ve hmotě a jen tak z ní ještě nevyjdeme. Postoj umělce, pro něhož je vztah k materii, definovanému tvaru a archaickým podstatám klíčový, je tedy zároveň symptomatický a aktuální.

Dílo Moniky Immrové představuje neustále objevovaní cesty k sobě a přes sebe k člověku. Naplňuje prvotní podstatu uměni, jež od počátku nespočívala v dílu samém, ale v jeho přesahu. Formálním základem je redukce a práce s elementárními tvary, objemy a samozřejmě také se světlem. Důraz na materii je přítomen i v prací s barvami. V koloristicky střídmé tvorbě, pohybující se především na stupnici bila-šeda, užívá plátkové zlato, stříbro či lápis lazuli, které jsou obdobně jako u středověkých mistrů zároveň nositeli materiálově symbolických významů. Na grafických listech se výrazově pohybuje na široké škále od lapidárních čarových kompozic po téměř prostorově iluzivní, sošně objemová „zátiší“, od bílé přes barvu k černé. Tvorba na papíře je u Moniky Immrové od té objemové sochařské neoddělitelná, spolu s dalším oblíbeným formátem reliéfu tvoři, byť proměnlivý, tak stále jeden myšlenkový i formální celek. Východiskem je pro ni řešeni tvarů a objemů z pozice člověka pohybujícího se v prostoru. Jako sochařka vychází z vlastního zakoušeni hmotného světa a s ním spjaté potřeby pracovat na díle fyzicky. Přirozeně proto uvažuje ve hmotě, vyjadřuje se ve hmotě a vychází z konkrétních situaci, jež oprošťuje směrem k podstatě.

„Vztahuji se k věcem, s nimiž mam osobni zkušenost, které dobře znám, o kterých přemýšlím. Jednoduchá, jasna řeč je pro mě hodnotou. Respektuji účinnost slova. Jsem si vědoma subjektivní interpretace jeho významu. Zajímá mne srozumitelnost sděleni. Blízké je mi ale sledovaní přenosu informace bez pomoci slova.“ Monika Immrová

Galerie Benedikta Rejta v Lounech