#díra
Díra je dočasný, zástupný symbol pro chybějící část celku.
Díra definuje to, co v celkovém prostoru chybí, zviditelňuje kontury absence.
Díra vytváří dvojznačnou situaci. Narušuje spojitost prostoru, ale ve stejné chvíli podněcuje úvahu o jeho celistvém tvaru. V textu by nebyla mezerou, ale spíše pomlčkou, spojovníkem. V kontextu města je manifestací nedokončenosti, transformativních procesů a jejich destruktivních i imaginativních potenciálů.
Díra je chybou, otevírající možnost změny.

Tvorbu Tomáše Moravce protíná několik styčných linií. Ta nejvýraznější by se dala definovat jako vize prostorového a situačního designu. Moravcovy starší projekty souvisejí se změnou veřejného prostoru a jeho dispozice, přičemž prostor uchopuje pomocí vytvoření nenápadné odchylky, která mění jeho vnímání. Veřejný prostor pro něj reprezentuje myšlenkovou situaci, která je chápána stereotypně ve své neměnné funkci a Moravec ji svými zásahy dekonstruuje. Formální kód, který Moravec nejčastěji používá, je jazykem funkčnosti. Jednu ze svých myšlenkových metod Tomáš Moravec popisuje jako asociativní fyziku. Inspirace přírodními jevy přenáší do mírně pozměněných situací, vztahů či pozmění činitele. Ať už se jedná o hmotu, světlo, či akci, z jednotlivých polí průzkumu autor nejčastěji vytváří modelové situace, kde do vzájemného vztahu uvádí prvky zastupující tu, či onu oblast. Jeho projekty tak mají charakter případových studií, které komentují aspekty lidského vnímání a vztah individua k okolnímu prostoru.

Dům umění Ústí nad Labem