Tvůrčí strategie Martina Vongreje jsou na jeho rodném Slovensku vnímány jako svébytné navazování na lokální charakteristiky konceptuálního umění 2. poloviny 20. století. Jeho schopnost vycházet z hluboce promyšleného programu, který od lidského subjektu stoupá vzhůru ke kosmickým výšinám (a z nich – přitahován gravitací, obohacen a rozšířen - opět klesá k člověku) ho staví po bok těch nejobdivuhodnějších uměleckých koncepcí, co nám jeho předchůdci po sobě zanechali. V jeho pojetí se umělecké dílo staví mezi lidské smysly a okolní svět, vizualizuje v nich přítomné (fyzikální i duchovní) principy a zároveň podněcuje jejich myšlení a prožívání. Nové malby, tvořící jádro výstavy ve Fait Gallery, patří k tomu nejsubtilnějšímu, co Vongrej vytvořil. Geometrie barevných bodů uložených v prostorech mezi rovnoběžnými nebo křížícími se liniemi utvářejí vzájemné konstelace, jsou od sebe odděleny a zároveň se provazují do skupin. Vnímání těchto vazeb je bytostně spojeno s procesem nevědomě probíhající rozhodování. Mezi viděním a myšlením se opět odehrává „hra na kvantování“, u nichž nelze současně měřit jejich polohu a hybnost, ale v každém okamžiku dojít pouze k jednomu kvalitativně odlišnému výsledku.

Fait Gallery