Moderní města kvapně rostou. Neustále přibývají obrovské budovy, které vypadají téměř stejně, a města tak mají tendenci se slévat v homogenní hmotu anonymních budov bez jakékoli diverzity.
V globalizovaných metropolích dnes dominuje ocel, beton, nerez a skleněné tabule. Tyto povrchy neproniknutelné našim pohledem a představují věčnou a nehumánní představu o dokonalosti. Jsou lidé šťastní v tomto perfektně aseptickém panoramatu města, nebo jim je okolní prostor vzdálen? A jakou roli hrají v městech zdánlivě nadbytečné plochy, jako jsou úzké uličky mezi budovami, prostory pod přejezdy apod.? Jsou na obtíž? Nebo jsou to místa, kde se se může vytvořit skutečná městská diverzita? Tyto „apendixy“, častokrát plné života, mohou sloužit jako připomínka, že pokusy o racionalizaci krásné složitosti života vedou k selhání. Taková místa totiž přinášejí panoramatu potřebnou rozmanitost a jsou častokrát tím, co skutečně definuje individuální charakter moderního města.

Fotograf Danilo de Rossi, původem z Itálie, se během svých životních cest věnuje dokumentaci architektury a naší schopnosti vytvořit emocionální spojení s vybudovaným prostředím. Inspiraci nachází hlavně v italském neorealismu a u poválečných japonských fotografů. Jeho práce byly vystaveny v Hong Kongu, Austrálii, Anglii, Itálii a České republice, kde nyní žije.

V rámci vernisáže proběhne i prezentace autorovy fotografické knihy CITYSCAPES - The Dream of Modernity.

VNITROBLOCK