Krom toho, že má vztah ke katolické bohoslužbě jako fráze předcházející konkrétní úryvky z textů evangelií, je to i jeden z klíčových termínů eseje amerického religionisty rumunského původu Mircei Eliadeho Mýtus o věčném návratu z let 1945-7, který její nový projekt rozhodujícím způsobem ovlivnil. Dotykem s křesťanskou tradicí stejně jako inspirační oporou v literárním textu aktuální práce navazují na předchozí zásadní výstavu Božská komedie (Bold Gallery, Praha, 2020). Její vizuální uvažování se však tentokrát nezastavuje u tématického trojúhelníku Peklo, Očistec a Ráj, ale vědomě jej přesahuje, aby bylo možné se ponořit hlouběji k počátkům a podstatě lidské spirituality, jejího vnímání i prožívání, případně zpětného nalézání dnes. 

Radka Bodzewicz dál intuitivně zkoumá a monitoruje prostor a vazby mezi sakrálním a profánním, a to na základě různé optiky. Klade vedle sebe posloupnost etap lidského života a univerzální koncepci bytí, projekce i průniky mezi pozemskou a nebeskou sférou, asociativně pracuje se symboly, mýty a rituály. Především se ve svých obrazech ale odklání od konceptu lineárního chápaní času. Staví proti němu naopak důraz na temporální cykličnost, pravidelné opakování a touhu po cestě zpět do mýtické doby počátků, protože právě účast na posvátném světě bohů in illo tempore a návrat k původním archetypům od pradávna osmyslňovala lidskou existenci, stejně jako může možná dnes dávát sílu k tomu, aby člověk zvládl nároky současného světa zrychlených a rozštěpených dějin. Její plátna, která se nacházejí na pomezí realistického a abstraktního vyjádření, a nenesou žádné zjevné národní, kulturní ani historické znaky, tak nevysloveně zprostředkovávají kontakt mezi „tehdy“ a „teď“.

Relativizace dnešních pravd a zavedených pořádků, kterou se Radka Bodzewicz zabývá, a jež je ve skutečnosti hlavním tématem její výstavy, se neodehrává pouze v obsahové a ideové rovině, ale odráží se také ve formálních experimentech. Už sama konstrukce jejího obrazového záznamu má k tradičnímu přístupu k malbě poměrně daleko. Absolventka ateliérů sochy Jindřicha Zeithammla a grafiky Vladimíra Kokolii na pražské akademii kombinuje tiskařské, malířské i kresebné postupy, ale využívá při své práci i prvky plastické modelace. Osové přetisky, sypaný pigment, struktury nově vytvářené autorskými válečky a samozřejmě zásahy štětcem, to vše se podílí na výsledných figurativně-krajinných schématech. Oproti dřívějšku jsou její plátna víc promalovaná, prožitá, s energií koncentrovanou tam, kde je to třeba. A pak je tu ještě jeden téměř „magický“ moment – rozšířená realita, která dává prostřednictvím aplikace Artivive malbám další rozměr a umožňuje je vnímat jako pohyblivý atmosférický prostor. Zachovává autorský rukopis i povahu obrazů, a stejně jako ony vzniká fyzickým malováním, pouze nástroji virtuální reality.

Výstava Radky Bodzewicz není jen přehlídkou aktuální tvorby. Je to zároveň myšlenkově sevřená a vzájemně podmíněná instalace, která má ambici proměnit prostřednictvím jejích nejnovějších prací galerijní prostor v časovou smyčku svého druhu. Každé patro představuje jinou její část a zároveň etapu žití, takže už samotný pohyb po galerii symbolicky naplňuje cestu od zrození světa po tanec smrti, aby se člověk při odchodu dostal zase na začátek. Už to je důvod proč je možné její projekt chápat jako iniciační.