Začátky mého focení spadají do doby, kdy jsem v páté třídě chodil do foto- grafického kroužku. Poznal jsem vývojku, ustalovač, zvětšovák a začal fotit bakelitovým Pionýrem. Následovala dlouhá pauza, ve které jsem jen občas Flexaretou pořídil pár snímků, hlavně do rodinného alba.

Po příchodu na radnici jsem začal Nikonem fotit na kinofilm vše, co jsme v obci opravovali nebo budovali nového. Při projíždění obcí a jejího nád-herného okolí v západní části Lužických hor jsem pořídil své první barevné fotografie přírody. Zastupitelům obce se některé fotky líbily až tak, že jsme z nich pořídili tři pohlednice, neboť v té době turisté, procházející naší obcí, neměli možnost si nějaké zakoupit.

Od té doby emoce začínají převládat nad dokumentárním charakterem snímků. Oblíbeným motivem se stávají stromy. Vzniká tak množství pohle-dů na ně samé, ale i na jejich spolubytí s objekty jinými, jejichž dominanty nelze přehlédnout. Stále romantizující přitažlivost bývalého hradu Tolštejn, ducha povznášející poutní místo na Křížové hoře, horská podoba Jedlové hory s kamennou rozhlednou, a samozřejmě výhledy po Lužických horách a jejich nádherných přírodních scenériích.

Intenzivněji jsem se focení začal věnovat až v roce 2004, to mi učarovala Praha, ve které jsem trávil pracovně převážnou část týdne. Zde nacházím další zdroj pro svoji tvorbu a relaxaci zároveň. Nejoblíbenějším pražským motivem se mi stává místo nejbližší – Valdštejnský palác s přilehlou zahra-dou a okolím na Malé Straně, tedy sídlo Senátu. Zde se prvně seznamuji s digitálním fotoaparátem značky Olympus SP-500 UZ. Jednalo se o kom-pakt, který jsem před dvěma lety vyměnil za E-M5 stejného výrobce. Takže nic extra luxusního. Považuji se za fotografa okamžiku. Nefotím ze stativu, ani na dobrý záběr nečekám hodiny.

První svoji výstavu jsem měl ve varnsdorfském divadle v roce 1999. Od té doby jich bylo nejméně dvacet, včetně dvou v nádherných prostorách Valdštejnského paláce. Petr Pithart, který zahajoval moji první pražskou výstavu, konstatoval, že jsem prvním kolegou v novodobé historii Senátu, který v předsálí jednacího sálu prezentuje svá díla.

V roce 2006 začínáme v rodině na jiřetínském náměstí rekonstruovat značně poničený podstávkový dům z druhé poloviny 19. století. Po osmi letech je přestavba podle dobových fotografií dokončena. Horní dvě patra jsou obydlena a v přízemí je zřízena malá nestálá galerie, ve které pořádáme kromě jiného i různé výstavy prací převážně místních umělců. A v pauzách mezi výstavami zde prezentuji své fotografie.

Josef Zoser

Galerie 9