Vernisáž výstavy: st 29. 9. 2021 v 18 hodin

Vystavující umělci:  Michal Heriban (SK) , Gideon Horváth (HU), Lucie Hyšková & Petr Kubáč & Alexandra Naušová (CZ), Valentýna Janů (CZ), Marie Lukáčová (CZ), Silvie Milková (CZ), Jakub Ružinský (SK), Michaela Spružinová (CZ)

Kurátoři: Jan Nový & Adéla Machová

Výstavní projekt se snaží odkrýt souvislost mytologie, ideálu krásy a zobrazování těla a tělesnosti v umění. Soustředí se na jeho genezi v uvažování současných, na scéně působících, vizuálních umělkyň a umělců. Mytologie nám předkládá archetypy a stereotypy ženské a mužské podoby krásy protkané sexuálním nábojem — Afrodita, Venuše, Faun, Orfeus etc. Do jaké míry ovlivnila mytologie podobu ideálu krásy a do jaké míry ovlivňuje sebehodnocení žen a mužů, které je založené na tom, nakolik se pro opačné (či stejné) pohlaví hodnotí jako atraktivní? 

Základní mírou při hledání ideálu krásy je člověk, kterého můžeme z fenomenologického hlediska chápat jako část bytí, které je samo o sobě dokonalostí a jehož prostřednictvím se něco jsoucnem stává. Člověk je estetickým objektem a současně subjektem v rámci uměleckého zobrazení. Je to právě tělo, které stojí u počátků estetických soudů a stává se tak do jisté míry vstupní branou k pochopení absolutní krásy bytí. 

Krása člověka je fenoménem, který je téměř vždy vnímán v souvislosti s mezilidskými vztahy. Právě proto se malé holčičky natřásají v nových šatech před otci do té doby, dokud nedostanou zpětnou vazbu, proto se dospívající dívka ptá svého přítele, zda jí sluší nový účes a zda si ho vůbec všiml, proto muž napíná na veřejnosti své svaly a tajně doufá v kompliment a údiv ostatních. Všechny reakce svého okolí člověk od raného dětství vstřebává a pohledy ostatních přenáší na svůj pohled na sebe. Na základě takto získaných informací tvoří obraz svého těla a tak vstupuje do dalších vztahů, ve kterých se tento proces obnovuje.

Dům umění Ústí nad Labem