Vladimír Veselý se narodil 28. prosince 1931 v Hradci Králové a umění se věnoval již od dětství. Díky své houževnatosti si mohl splnit sen a získat po válce výtvarné vzdělání, a to na Střední umělecké škole v Jablonci nad Nisou a na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, v jejichž ateliérech se umělecky rozvinul. Studoval zde nejprve malbu u Aloise Fišárka, později grafiku u Antonína Strnadela.
Po studiu pracoval v Nakladatelství dětské knihy jako výtvarný redaktor, později přešel do redakce denního tisku. Hektický redakční provoz jej po několika letech vyčerpal a dal proto přednost pedagogické práci. Odešel tedy do školy, kterou tehdy založil teoretik Josef Císařovský ve Mšeně, a ještě později, v roce 1965, na Mělník. Při zdejší umělecké škole založil její výtvarný obor a později i galerii Ve Věži, která se v 70. a 80. letech dostala do širokého povědomí a byla otevřena i umělcům, kteří v té době nesměli jinde vystavovat.
Ve své tvorbě maloval od počátku převážně realistické akademické scény. Jeho díla vznikala v ateliéru ve Veletržní ulici v pražských Holešovicích a na jeho chalupě, v podkrkonošském Spálově. K tehdejší dobové politické situaci se vymezoval varietními a cirkusovými náměty, které si zvolil i za své absolventské téma, později ztvárňované i graficky a v kolážích. I posléze se v obrazech objevuje tělo: artisty vystřídala žena, zasazená do alegorických a metaforických souvislostí. Celoživotně čerpal podněty i z přírody, především z Pojizeří, k němuž si vybudoval vztah četnými tamními pobyty. Inspirovalo jej i soudobé světové umění, které poznával jako ostatní převážně jen „z dálky“.
Město Mělník sice nebylo jeho rodištěm, ale z jeho děl je dodnes cítit, že jej stále nosil ve svém srdci a stalo se mu velkou inspirací. V roce 2004 byl Vladimíru Veselému udělen Stříbrný řád města Mělníka a v roce 2018 mu byla v průchodu pod Pražskou branou, ve které sídlí galerie Ve Věži, odhalena pamětní deska.

Výstava Vladimíra Veselého a jeho žáků Aidy Legnerové Líhové, Olgy Vychodilové, Olgy Otáhalové, Pavla Šimrala a Vladimíra Líbala připomene nejen osobnost Vladimíra Veselého, ale také výtvarníky, ve kterých svým pedagogickým uměním probudil kdysi jejich talent a kteří, i když se později jejich cesty rozdělily, tvoří každý svým osobitým stylem dodnes.

Mělnické kulturní centrum – Masarykův kulturní dům