„Bude to zhruba dvacet let od té doby, co jsem namalovala svůj první obraz. K malování mě přivádí hlavně můj zájem o svět, který je ukrytý za běžně viditelným světem. Například to, jak ho vidíme a vnímáme ve svých snech. Abychom mohli lidský život efektivně řídit, vnímáme ve viditelném světě věci zastoupené jejich znakem, symbolem nebo jménem. Nevidíme je takové, jaké jsou, jen se nám nějak jeví. Existují ale i takové chvíle, kdy se na povrch prodere naše podvědomí a v záblesku můžeme spatřit věci takové, jaké jsou. Tento svět jakoby měl koleje, které nás vedou na neočekávaná místa.
Název výstavy “POKOJ DUŠE“ naznačuje místo, kde je ukryto naše podvědomí. Představte si třeba, že naše duše žije v domě, který má přízemí, první patro a sklep. Naše vědomí žije v přízemí a v prvním patře, naše podvědomí je ve sklepě. Ve sklepě je uloženo a schováno hodně z naší paměti, kterou nepotřebujeme pro každodenní život. Tuto paměť máme možnost vidět jen ve sklepě a pouze, když nemusíme být v horním patře. Ale protože náš život je zaplavený běžnými denními zájmy, starostmi a povinnostmi, málokdy do sklepa scházíme. Jakoby ta paměť ve sklepě byla spojená s nějakou jinou existencí, s nějakou původní a přirozenou energií. Trochu mi vztah podvědomí a vědomí připomíná vztah mezi pojmy bráhman a átman v hinduismu nebo mezi pojmy makro a mikro, které jsou možná modernější a lépe srozumitelné. Átman nemůže být jiný než bráhman v tom smyslu, že z něj vychází. Je zrnkem písku bráhman.
...ale nechtěla bych se pouštět do příliš zasvěcených diskusí, protože až tak moc hinduismus zatím nemám nastudovaný.
Název „POKOJ DUŠE“ můžeme nakonec v současnosti vztáhnout i k pandemii, kdy sice nedobrovolně, ale přesto, lze takový stav častěji nacházet. Situace nám ukazuje, jak moc jsou lidé ovlivňováni přírodou a jejími procesy. Přestože disponujeme skvělými technologiemi, tajemství přírody, duševních pochodů a mechanismu snů nám zůstávají v mnohém skryty. A možná je dobře, že si do nich technologie tolik nepouštíme.
Mým potěšením je zachycovat svět jinýma očima, než těma, která užíváme v racionálním životě a budu ráda, pokud se mi podaří alespoň část mého vnímání sdílet s vámi“.
(… z rozhovoru na dálku mezi autorkou a kurátorkou)

Moemi o průběhu malování
Po získání inspirace z motivů, které v každodenním životě vidím nebo poté, co se mi zdál zajímavý sen, vytvořím skicu nebo si napíši poznámky do sešitu. Tyto záznamy se buď rovnou stanou podklady pro obraz, anebo netrpělivě čekají na svoji roli v dalším díle. Někdy se obraz s jeho tvary odvolává na nějakou důležitou vzpomínku, kterou na obraze rozvinu. Pokud mi jde malování lehce, je to, zdá se, dáno tím, že mám v hlavě výraznou představu o pocitu, který chci vyjádřit. Stává se to buď poté, co se mi zdál pozoruhodný sen nebo také když mám dojem deja-vu z nějakého skutečného motivu.

Ivana Beranová
kurátorka

MOEMI YAMAMOTO   

* 1985, Hokkaido, Japonsko

2019 - AVU Praha, ateliér Josefa Bolfa

2009 - 2011 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Tohoku (Mgr.)

2005 - 2009 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Tohoku (B.A)

Stipendia

2019 - Stipendium Ministerstva školství

2010 - Soroptimist Mezinárodní Studentka

Bibliografie

2014 - Studium o podvodu aneb fantastický nápad o hravé duši

(Obálka. Autor: Suehiro Tanemura, Japonsko, gengi-šobo)

Samostatné výstavy

2016 - Hrát si v jiné dimenzi, Span art gallery, Tokio

2015 - Další obličej, Span art gallery, Tokio

2013 - Paralelní rodina, Hagurodo, Tokio

2010 - GALLERY 1/f, Tokio

           Gallery Two Plus, Tokio

Galerie Ščigol