Výstava Omnia mea představuje autorskou tvorbu sochařky Aleny Matějka (*1966, Jindřichův Hradec). Autorka inovativním způsobem uvažuje o podstatě sochy, o jejím účinu, o tom, jak komunikuje s vnitřním i vnějším prostorem. Plynule přechází od klasické sochařiny až po netradiční výtvarné postupy. Tomu odpovídá i její otevřenost vůči materiálům – základem je sklo, ale ve volném propojení s mnoha dalšími sochařskými (kámen, alabastr, mramor…) i nesochařskými materiály (fotografie, textil, led, voda, nalezené předměty…). Jak sama říká: „Pracuji se sklem jako s hmotou přírodní, která postrádá dokonalost a exaktnost umělé hmoty, neukazuje svou krásu bez vady. Své sochy opracovávám tak, aby byly příjemné na omak. Nesahat na ně je jako dívat se na dort a nemoci jej sníst.“ Alena Matějka pracuje v různém měřítku, má cit jak pro drobné sochařské práce, tak pro monumentální realizace. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, přičemž ateliér Vladimíra Kopeckého a jeho vliv se na její tvorbě odrazily právě v odmítnutí dogmat ve smyslu, co se smí a nesmí – v jejích pracích jsou přítomny nejen pokora k řemeslu a k tradici, ale zároveň jakási radostná bezuzdnost, otevřenost mnoha možnostem.

V dílech Aleny Matějka se prolíná inspirace přírodou, mýty, obecně příběhy lidské civilizace, neodmyslitelně k tomu patří každodenní život, rodina, přátelé i nepatrné události. V expozici jsou tak prezentovány skulptury, inspirované archaickým či mytickým tvaroslovím, instalace propojující vycpaná zvířátka v kombinaci se skleněnými objekty, v nichž autorka ironizuje některé ustálené hodnoty, i díla, v nichž se vrací k rodinným vzpomínkám.

Alena Matějka žije částečně v Čechách a zčásti ve Švédsku. Výstava Omnia mea reprezentuje první komplexnější pohled na její tvorbu, která se bezpochyby řadí k nejoriginálnějším projevům současného vizuálního umění.

Museum Portheimka