Zpočátku se také věnovala zapisování a ztvárňování snů. Prostřednictvím meditace se nechává přivést k tématu a prvkům, které ji ve sdělení přitahují. U těchto prvků následně usiluje o konkrétní ztvárnění. Prvky a jejich souvislosti si zachycuje v přípravných kresbách a teprve následně si motiv přenese na plátno. Poté ho postupně „očišťuje“ a precizuje na základě svého primárního pocitu a snaží se odbourat vše přebytečné, až zůstane jen to, co v meditaci zahlédla - bez estetizace a zbytečných apelů ega. K pravdě autorka dochází po zpětných konfrontacích s dílem. Dalo by se tedy říci, že postupuje opačným způsobem, než např. malba a la prima nebo gestické umění, které za nejautentičtější považuje to, co vyjádří rychle a rychlými tahy štětce. Bez následných úprav a vrstvení. Přesto mají tyto dva postupy něco společného. A to je touha po autenticitě bez estetizace a hledání pravdivosti výrazu. Autorčino precizování totiž neznamená přikrašlování ve stylu ornamentu. Je to postupné přibližování se zahlédnuté výpovědi. Zbude jen: „Maluji to, kam mě meditace dovedla, vjemy, které v průběhu tvorby mentálně zpracovávám a postupně je lépe chápu. V procesu tvorby se z vjemů vytváří symbol. Symbol má všeobecnou platnost a zároveň je důležitý pro mě.“

 

Současná výstava Otisky v Galerii ŠČigol je přehledem její poslední tvorby. Jsou zde prezentovány olejomalby na plátně a cyklus akrylů Záznamy na papíře. Pojítkem obou částí výstavy je motiv otisku. K otisku je v každé části přistupováno odlišným způsobem. Olejové malby vznikaly v delším časovém průběhu a jsou demonstrací otisku postupně vizuálně očišťovaného vjemu z nevědomí do obrazu, jeho postupným vstřebáváním, hlubším a hlubším chápáním někdy až do formy jednoznačného symbolu, v určité fázi procesu dokonce vystavené (pozitivní) destrukci jako zkoušky, která teprve ukáže, zda je celek dost pevný a zároveň jistým způsobem sjednotí vše, co je ve vrstvách na malbě zachyceno.

 

Naproti tomu série Záznamy vznikala rychlou malbou akrylem na papír a otiskem jednotlivých „skic“ na další papír. Dalo by se říci, že cyklus akrylů je jakýmsi deníkem, skicářem, který slouží k rychlému záznamu inspirací a – možná - někdy v budoucnosti budou tyto záznamy přepracovány olejovými barvami. Zrcadlení zde symbolizuje možnost vidět téma jednak v jeho „převrácené“ poloze, z opačného úhlu nebo trochu jako pozitiv a negativ jednoho celku, jednak jako otisk, který se od originálu přece jen trochu odlišuje a konečně také jako otisk, jehož síla s počtem otisků barevně – ale i hodnotově - bledne. Otisk se nikdy nestane originálem. Naproti tomu originál či prvotní záznam zanechává nejpravdivější a nejjasnější otisk.

 

Ivana Beranová

kurátor