Tvorba Ondřeje Kohouta (*1953), malíře a scénografa pendlujícího po vynucené emigraci v roce 1981 mezi Vídní a svou chalupou na Prachaticku, je vesměs figurální. Je pro ni příznačné, že se pohybuje v pevně vymezených tematických okruzích, jež tvoří osu jeho životních zájmů: jsou to sport, pivo, pes, pláž a portréty (většinou studie grimas vlastní tváře, což souvisí s jistým autorovým narcismem). Pocta tělesnosti, tělo v pohybu, razantní tahy štětce, odpor vůči ornamentálnosti, vůči dekorativnímu pojetí obrazu, to jsou základní vlastnosti Kohoutova výtvarného projevu.

Charakteristickým znakem Kohoutova umění je humor, úzká vazba slova a malířského vyjádření, kdy název obrazu dokresluje jeho námět a často pomáhá dekódovat jeho možné i nemožné (nikoliv ovšem ve smyslu výtvarné kvality) figurální kompozice. Slovo se leckdy stává inspiračním zdrojem, ať už záměrným, nebo povědomým, pro následné rozvíjení malířovy fantazie. Lingvistický neologismus, slovní hříčky, zaběhaná rčení postavená naruby neustále obrozují jeho tvorbu a jsou kotvou jeho imaginace. Absurdní poetiku, hravou, místy až dětinskou, malíř ostatně vyhledává a úspěšně s ní infikuje své okolí.

V posledních letech v Kohoutově malbě, výjimečně i v kovu, výrazně převládá sportovní tematika. V jeho figurální tvorbě, která tradičně obsahuje i silný sexuální náboj, došlo k určitému posunu: na rozdíl od dřívějšího náznaku jsou dnes Kohoutovy malby vycizelovanými pohybovými studiemi - zobrazená postava stačí občas zvládnout kromě sportovního výkonu i určitou milostnou akci, milostné dobrodružství. Tělo i slovo jsou tak pro Kohoutovu tvorbu nevyčerpatelnou studnicí inspirace.

Současná výstava "ODPAL!" poskytuje Kohoutovi možnost prezentovat všechny hlavní zásady jeho tvorby, jejímž svorníkem je vždy zvýrazněný smysl pro absurdní humor. Téma golfu, zvláštního sportu reprezentujícího určitou společenskou vrstvu, si zřejmě malíř vybral zcela záměrně ze dvou důvodů: jednak mu umožňuje zaujmout k tomuto (ne)sportu nepokrytý sarkastický postoj, jednak je i skrytým Kohoutovým pragmatickým kalkulem. Neboť který milovník a aktivní provozovatel této aktivity by nechtěl mít ve své umělecké sbírce takovéto bizarní dílo reprezentující jeho koníčka?  

JAN CHLÍBEC, kurátor výstavy

Galerie Smečky