Patří ke generaci, která začínala svoje studie na Akademii výtvarných umění v Praze (autorka studovala v ateliéru profesora A.Fišárka) v době relativní názorové svobody osmašedesátého roku a končila v době už naprostého kulturního a morálního marasmu. Pro mnohé znamenal tento rozkladný proces uzavření se do ateliéru, pro některé pak zásadní orientaci na intimní svět prožitku.
Shodně se svou generací, která se orientovala radikálně na figuru a její příběh nebo naopak na příběh země, krajiny, přírody a konečně na strukturální problémy malby, které v poválečném českém umění měly svou tradici, volí si Janůjová cestu za hledáním znaků pro svůj prožitek přírody.

Autorka se věnuje malbě i grafice, vytváří olejomalby a barevné dřevořezy. Říká, že grafika ji přivádí k tvaru a barvě, a malba? Ta jí umožňuje větší ponor k sobě samé.

Tvoří v cyklech, někdy vychází z drobných skic. Přírodní motivy se snoubí s prožitky a náladami. Autorka patří mezi umělce, kteří trpělivě, s čistou myslí a bez kalkulu mapují svoje nazírání na život. Okruh témat, v němž se malířka pohybuje od počátku - kameny, listy, motýli i figurální kompozice vyvstávají z barevných struktur obrazové plochy, pro níž je příznačná práce se špachtlí, vytvářejí podloží tvarů, nebo zachytávají světlo. Světlo je rovněž podstatným, do určité míry meditačním prvkem autorčiny malby, otvírá vstup i do dalších jejích témat jako jsou Vitráže, Katedrály a Hudba ve stále znovu hledaných obrazových metaforách.

Městské divadlo Kolín — Studiová scéna Pod točnou