Ikony, náboženské obrazy východního křesťanství, jsou po staletí vnímány jako díla bytostně duchovní a současně tajuplná a hodná úcty. Ikony se tak stávají jakýmisi okny mezi nebem a zemí. Náboženská úcta nenáleží jim, předmětu, ale svaté skutečnosti, kterou zastupují. Tvorba ikon není vnímána jako individuální umělecká činnost, ale jako předávání zprávy a porozumění boží pravdě. Ikony se nemalují, ale píší. Ikonopisec smí uplatnit svou výtvarnou invenci, ale v rámci přesně stanovených pravidel.

Do sbírky Husitského muzea v Táboře byla na konci 90. let 20. stol. zařazena část ikon, které byly objeveny jako pašovaný lup zlodějských gangů. Ty plenily stovky kostelů pravoslavné a řeckokatolické církve v Polsku, Rusku, Bělorusku a na Ukrajině. Pokud se nepodařilo nalézt původního majitele, aby mohla být díla vrácena, stala se součástí státních muzejních sbírek.

Vystavovaný soubor je doplněn ikonou sv. archanděla Michaela z pozůstalosti manželů Edvarda a Hany Benešových, který získali darem od rumunského ministra zahraničí Nicolae Titulescu.

Výstavu připravilo Západočeské muzeum v Plzni ve spolupráci s Husitským muzeem v Táboře.

Dle vývoje situace výstavu doprovodí odborná přednáška autorů v Muzeu církevního umění plzeňské diecéze.

Muzeum církevního umění plzeňské diecéze