spíš zjeveními, která se kdykoliv, složeny ze čtyř prazákladních elementů, mohou proměnit v cokoliv jiného. Vždy se ocitají na rozhraní reality a fikce.

Ve zkoumání světa, jeho proměn a přeskupování jeho podob pokračuje Jan Pištěk ve smyslu původního významu slova příroda, řeckého fysis, tedy toho, co se rodí, co žije a umírá a co je také zároveň tím, co to vše působí a řídí. Jako by se v obrazech blížil představám soudobé fyziky, dotýká se malbou tvarů, které mohou sugerovat představu základních stavebních kamenů hmoty, nebo jejich zdánlivě chaotický pohyb pozorovaný v elektronickém mikroskopu. Druhým pólem pak je řada obrazů, jimiž s Janem Pištěkem nahlížíme do kosmu, do mezihvězdného prostoru nebo do experimentů v nichž věda hledá dosud neznámé složky atomu v urychlovači částic. S velkou malířskou uvolněností stvořil autor sugestivní mnohadimenzionální prostory, které nejsou jen kosmologickou uspořádaností, ale jsou v nich obrazem uložena lidská gesta a jejich paměť. Je to zřejmě i kosmos našich myslí.

Ivan Neumann, kurátor výstavy

Galerie Václava Špály