Jan Čáka se narodil 12. června 1929 v Praze, kde rodiče, oba pocházející z Příbrami, v tu dobu žili. Do Příbrami se rodina vrátila v roce 1941.
Po ukončení Veřejné obchodní školy v Příbrami se Jan Čáka stal nakrátko úředníkem Obchodního družstva Plzeň. Tato profese mu ale nepřinášela uspokojení – stále více toužil po malování. Po půldruhém roce zaměstnání opustil a v červnu 1948 složil přijímací zkoušky do druhého ročníku Státní grafické školy v Praze se zaměřením užitá grafika a knižní ilustrace. Studoval u profesorů Jaroslava Vodrážky a Petra Dillingera.
Po absolutoriu a následné vojenské službě se v roce 1953 natrvalo vrátil do Příbrami. Pracoval jako kartograf u Jáchymovských (později Uranových) dolů, ale veškerý svůj volný čas věnoval výtvarné práci. V roce 1967 byl přijat do Svazu (později Unie) československých výtvarných umělců. Členství mu v tehdejších podmínkách teprve umožnilo odejít ke svobodnému povolání.
V šedesátých letech vytvořil bezpočet pohlednic a příležitostných tisků. K výtvarné tvorbě přidal postupně i činnost literární. Ta pramenila z jeho velké lásky k české krajině, kterou prochodil s batohem na zádech. Jak sám říkal, jen dívat se nestačilo, vždy se chtěl o místech, které poznával, dozvědět víc. Proto jeho cesty vedly do archivů, muzeí a také k pamětníkům. Celý následující život zůstal věrný svému krédu, že publikovat může pouze to, o čem se sám na vlastní oči přesvědčil.
První kniha Po Brdech se chodí pěšky vyšla v roce 1969 a je dodnes zdrojem informací pro milovníky Brd mezi Zbraslaví a Příbramí. Vyprávění o jižní části Brd je pak věnováno Brdské toulání. Dva roky poté následovalo cestopisné vyprávění Cesta na severovýchod. V knize je připomenuta další z umělcových celoživotních lásek, pro niž byl v normalizačních letech perzekuován a sledován Státní bezpečností. Členem Junáka byl od roku 1945, rád se tedy v roce 1968 zapojil do spolupráce s časopisem Skauting. Sazba čísla datovaná zářím 1970 s Čákovou ilustrací byla na příkaz „strany a vlády“ rozmetána a československé skautské hnutí bylo opět násilně potlačeno. Také autorem zpracovaná heraldicky zaměřená Junácká symbolika skončila po vydání ve stoupě. Nového vydání se dočkala až v roce 1990.
Smutný osud postihl na počátku normalizace také Příbramské lidové písně, popěvky a říkanky, publikaci vydanou příbramským muzeem v roce 1971. Než mohl být zahájen její prodej, byl na příkaz příbramského OV KSČ celý náklad pro tzv. ideologickou závadnost a užití náboženských motivů muzeu odebrán a zničen. Zachovalo se jenom malé množství ukrytých výtisků.
V důsledku těchto skutečností byla normalizační sedmdesátá léta pro Jana Čáku a jeho rodinu existenčně velmi složitá. Přesto zůstal věrný svým zásadám: nezpronevěřit se životním názorům, svému přesvědčení, které se neslučovalo s totalitní ideologií, a odvádět dokonale profesionální práci.
V těchto letech byla autorovi vydána pouze kniha Poutník Mácha, další literární práce čekaly na zveřejnění dlouhé roky. Díky odvaze komitétu Hornická Příbram ve vědě a technice se přesto mohl Čáka věnovat výtvarné práci. Od roku 1977 pracoval na desetidílném unikátním souboru 120 grafických listů Civitates montanarum in Republica Bohemoslovenica a k tisku připravil i další publikace jako např. Poezie hlubin, výbor z krásné literatury se sedmdesáti ilustracemi O příbramských havířích či Dvanáct měsíců v hornické krajině a další.
Studium v archivech a muzeích přivedlo autora k zájmu o vesnice a města lemující pohoří Brd. Tak vznikla kniha o jejich historických proměnách Od městečka k městu, doplněná množstvím obrazového materiálu a ilustrací.

V uvolněných 90. letech došlo k reedici několika Čákových titulů. V té době autor věnoval veškerý čas svému nejrozsáhlejšímu dílu. Zmizelá Vltava čtenářům vrací obraz nejkrásnější české řeky i okolní krajiny před výstavbou přehrad. Je zpracovaná s tradičním autorovým respektem k historickým faktům, doplněná množstvím fotografií a nedocenitelnými vzpomínkami pamětníků. Také další kniha z 90. let je věnována milované krajině. Po Obrázcích z Podbrdska následuje kniha o nejvyšších, nejzajímavějších a dlouhá léta nepřístupných místech Střední Brdy – krajina neznámá.
Půvabné ilustrace zmizelých příbramských míst i starých hornických tradic ožívají v knize doplněné osobními vzpomínkami Kráčím starou Příbramí. V následně vydané knize Zmizelá Příbram starou flexaretou jsou autorovy ilustrace nahrazeny vlastními fotografiemi. V obou publikacích se autor vyznává ze vztahu k milovanému městu, jehož podoba v období rozmachu uranového průmyslu nenávratně zmizela. Stejnému tématu je věnován soubor grafických listů Příbramská zákoutí. O místních zvycích a tradicích pojednává publikace
Ve výčtu nelze zapomenout na pověstmi doprovázené Obrázky z Podbrdska a knihu Cesty, krajiny, lidé, která je autorovým ohlédnutím za poválečným skautským hnutím a vzpomínkou na osobnosti, které ho na celý život ovlivnily.
Na výtvarníkově hlubokém zájmu o studium historie je postavena práce heraldická. Kromě zmíněného rozsáhlého cyklu zpracoval také návrhy 14 znaků a praporů středočeských obcí, které byly schváleny Parlamentem ČR.
V ohlédnutí za šíři Čákovy umělecké tvorby nelze opomenout návrhy více než dvou desítek medailí věnovaných hornické tématice, významným osobnostem a výročím regionu, které vydala příbramská pobočka České numismatické společnosti či spolek Příbramští betlémáři.
Dlouhá léta spolupracoval Jan Čáka s příbramským muzeem, připravil pro něj řadu výtvarných předloh včetně výtvarně zpracovaných map. Spolupracoval se spolkem Prokop, Příbramský rok. Cechem příbramských horníků a hutníků a se Svatou Horou. V budově příbramské radnice byla realizována jeho nástěnná malba.
Čákova volná tvorba zahrnuje množství prací, vytvořených jednak méně známou vyškrabovací technikou, jednak tradičními grafickými technikami, jakými jsou dřevoryt, linoryt, lept, suchá jehla a mědiryt. Cyklus Máchovské variace obsahuje kresby uhlem a pastelem, cyklus 12 měsíců na Příbramsku a soubor Po Příbrami i trochu kolem kresby akrylem a pastelem. Další cykly, věnované zmizelým příbramským zákoutím, jsou perokresbami. Samostatnou kapitolu tvoří desítky novoročenek, připravovaných autorem od šedesátých let pro přátele. Výstižně symbolizují dobu, ve které vznikly, i Čákovy názory. S doplňujícím komentářem vyšly tiskem v roce 2007.
Životní cesta Jana Čáky se uzavřela 2. září 2018. Výstava připravená k jeho nedožitým devadesátinám je ohlédnutím za rozsáhlým výtvarným a literárním dílem umělce, který celý svůj pracovní život zasvětil s velkou láskou i oddaností krajině Podbrdska a městu Příbrami. Vzdává hold skromnému člověku, který po celý život odmítal veřejné pocty, které právě jemu, jedné z nejvýznamnějších osobností regionu, po zásluze patřily.

Hana Ročňáková

Galerie Františka Drtikola