Narodil se v roce 1960, již o pět let později dělal své první koláže. Veřejnosti je znám především jako grafik, který se téměř 40 let věnuje barevnému linorytu nejen ve volné, ale i v užité grafice. Techniku linorytu propojil s obdivem k pop-artu a realismu. Za svůj přínos české moderní grafice v roce 2002 obdržel Cenu Vladimíra Boudníka. Koláží se začal vážně zabývat až po setkání s básníkem Jiřím Kolářem roku 1984. Brzy si našel vlastní cestu, jak uchopit koláž, a z různých fotografií Trojic nebo malinkých novinových a časopiseckých výstřižků si lepí rozsáhlé „sbírky“. Zároveň si na četných cestách vede tzv. cestovní deníčky, které jsou plné titěrného písma, vstupenek, kreseb a nalepených nálezů z ulice i z přírody. Za jasnou koncepci Cihlářovy retrospektivní výstavy koláží můžeme označit hravost a preciznost. Expozici z koláží, které vytvořil v uplynulém půlstoletí, rozdělil do sedmi souborů. Můžeme mluvit o sedmi cestách, po kterých k osobitě pojaté koláži došel. Jednou z nich je netradiční skloubení techniky linorytu s koláží. Není divu, Cihlář je veřejnosti znám především jako autor z linorytových ilustrací knih a novin, obalů LP a CD nebo bývalého vizuálního stylu ZOO Praha. Další polohou koláže jsou jeho konceptuální sbírky fotografií Trojic či cestovní deníky, obojí nepřetržitě vzniká již třicet let. Cílem těchto sbírkových koláží je uchovat pro budoucnost výstřižky náhodně nalezených fragmentů novin a časopisů, nebo třeba i smetí, které po luxování zůstane na koberci. Stejně Cihlář nakládá i se zážitky z cestování, které doplňuje o vše, co lze do deníčku vlepit nebo zakreslit. Jde o formu jakési sběratelské obsese. Precizně budovaná sbírka se návštěvníkům galerie otvírá již z ulice, neboť Michal Cihlář svou rozsáhlou kolekcí novinových fotografií Trojic polepil také výlohy galerie. Barevná a inspirativní výstava To jsem si to polepil, která poprvé retrospektivně ukazuje koláže Michala Cihláře, má ambici zaujmout i toho, kdo návštěvy galerií dosud nevyhledával.

Galerie Smečky