Vše kolem nás, celý vesmír, veškeré civilizační prostředí, příroda i my sami se neustále měníme a jsme subjekty i objekty pohybu, vzniku, vývoje i zániku. Od počátku života až k jeho samému závěru dochází k  neustálým změnám, pozvolným, těžko postřehnutelným, průběžným, skokovým, náhlým nebo prudce dramatickým. Řadu z nich nemůžeme zcela nebo zásadně ovlivnit, ale můžeme se je pokusit alespoň zachytit. A právě zachycením změn a pohybů v přírodním prostředí se zabývá i výtvarník Petr Fiala. Bylo by ale omylem ho považovat za výtvarníka „přírodovědce“, který přírodní děje ilustruje a zachycuje v co nejdokonalejším realistickém vyobrazení. Petra Fialu zajímají především principy transformací a pohybů v přírodě, které pak s velkou imaginací transformuje do více či méně fantaskního obrazu přírody nebo obrazů, ve kterých dochází ke kontaktu přírodního světa s civilizační „realitou“. Pohyb fascinuje autora zjevně již delší časové období a v jeho dílech nacházíme řadu druhů pohybů typických pro přírodní prostředí, od mechanických pohybů (různé typy odstředivého a dostředného pohybu) až ke složité, sociálně podmíněné lokomoci živočichů (přelety ptáků a hejn, pohyb stád, ale i pohyb rostlin v závislosti na osvitu apod.). Stejně tak autor s velkým zájmem sleduje závislost průběhu pohybu v závislosti na čase (průběžný, volně plynoucí, přerušený, plynulý pohyb atd.). Zřejmý, tušený nebo skrytý dynamický princip se pak stává základní myšlenkou jeho zdánlivě klidných, někdy až hluboce ztišených kompozic. Stále se opakuje i princip cíleného směřování odněkud někam, i když ne vždy jsou výchozí bod nebo cíl divákovi poznatelné.