Abychom neutonuli v různorodosti přístupů, motivů, způsobů zobrazení a témat obrazů (a kreseb) Michala Brixe soustředěných na výstavě s názvem „Něco dosud nevídaného“, pokusme se o charakteristiku celku: Opulence tvarů, optických triků, používání různých perspektivních úskoků. Kanonizovaná díla minulosti Brix používá jako nevyčerpatelný tezaurus, přetváří je, aby je pak subverzivním (podvratným) způsobem umístil do svého výtvarného kontextu. Originálně interpretuje tato díla tím, že z nich vytváří svou, novou skutečnost, svůj svět, ve kterém není na první pohled patrné, na jaké jiné světy a jejich autory vlastně navazuje.  Michal Brix čerpá z bohaté umělecké minulosti, zejména z renesance, ale jeho obrazy jsou současné. Právě tato naléhavá současnost zároveň ukazuje, že minulost je také trvalou součástí naší přítomnosti.

Nová síň