Kurátorka: Lucia Kvočáková

V úvodní scéně k filmu Billyho Wildera Někdo to rád horké (1959) vidíme pohřební vůz převážející rakev, za kterou kráčí pozůstalí. Smuteční scénu náhle přeruší siréna policejního auta. Začíná přestřelka. Když kulky provrtají rakev, ze které překvapivě začne vytékat tekutina, zjišťujeme, že v rakvi se nachází alkohol a pohřební vůz míří na párty. Tento divný moment, tuto transformaci – když z rakve v rozporu s naším očekáváním prosakuje tekutina a rakev samotná se tak stává jakoby mrtvým tělem –, můžeme považovat za výchozí bod dialogu mezi Amalií Vargas (FR) a Michal Baror (IL), které se setkaly v létě 2018 na rezidenčním pobytu v MeetFactory.
Amalii Vargas (FR) zajímají formy a materiály. Pracuje se surovým, dostupným, mnohdy nalezeným materiálem. Ten transformuje do objektů prostřednictvím často téměř humorného pohledu na společnost. Prvky různého původu míchá do asambláží, které kombinují kolektivní příběh a individuální historii, tradici a masovou kulturu.
Michal Baror (IL) v průběhu svého pobytu v Praze opustila svůj modus operandi (výzkum vycházející z jejího lokálního kontextu) a rozhodla se spolehnout na vlastní oči a intuici. Ve svých fotografiích si pohrává s pohledem turisty a spojuje náhodné výjevy z pražských ulic s objekty z lokálních muzeí. Pohybuje se od jednoho obrazu k druhému, spojuje je a odděluje, čímž mění nebo vytváří nové významy.
Obě umělkyně využívají jiný přístup i jiné médium k tomu, aby se společně podívaly na rozpor mezi vštěpeným vnímáním světa, kde je realita sevřena fixními kategoriemi, hierarchickými vztahy a fyzickou realitou, která je chaotická, erotická, násilní a impulzivní. Spojení fotografického obrazu a skulpturálních objektů vytváří zvláštní krajinu, kde objekty ožívají, zatímco živoucí těla tuhnou. Je to cvičení jak se dívat na věci - pokus jak je přestat nazývat jejich jménem bez toho, aby byl smazán i jejich smysl.

Galerie Kostka (MeetFactory)