V posledních šesti letech procestoval Olof Olsson několikrát Evropu se 150 kilogramy zavazadel a jeho Driving the Blues Away stand up komedií. V přestávkách s představením vystupoval ve vlastním Kodaňském bytě, na týdenní bázi s často přidávanými extra představeními. Co mne vždy fascinovalo bylo neustále přepracovávání, vypilovávání tří hodinového textu jak v jeho psané, tak v jeho hrané, mluvené formě. Kvalita každého vtipu samozřejmě záleží na tom, jak je vyprávěn. Ale v Olofově praxi je zároveň určitá urputnost. Během turné vystupuje kdekoliv od velkých institucí po byty známých, bez ohledu na velikost a odezvu publika. Tato schopnost být extrémně soutředěný a oddaný jedné věci, v opakování, které se u jednoho monologického představení může zdát rigidní, vyplývá v určitý grif, chmat, který jaksi vibruje, dynamizuje vytvořenou strukturu. Olofova práce se pro mne vždy pohybovala mezi jazzovou improvizací, jemnou ironií a tichou excelencí.

Práce Lehce v Dánsku, příběh fiktivní postavy Joseph Slightly (Joseh Lehce), který trpí foto mánií z otravy foto chemikáliemi, staví na napětí mezi fotografiemi a vysvětlujícím textem, na oněch drobných výkrutách a posunech, které se odehrávají mimo hlavní narativní linii. Pseudo starožitný, objevu hodný charakter práce je na výstavě ve FUTUŘE ještě duplikován tím, že vystavené pasparty jsou poškozeny, zašpiněny. Jsou totiž první Olofovou vystavenou prací z roku 1992, která zároveň zobrazuje jeho dědečka.

V Realistickém archivu trhu vidíme jakýsi bazální stupeň umění. Potřebu, kterou lidé mají vkládat do práce něco kreativního, i když to znamená použití fontů Arial nebo Times New Roman. Zároveň rozumíme, proč jsou v sérii některé fotky i když tam vlastně být neměli, alespoň algorytmicky.  V množství vidíme Olofovy objevující se nálady a vlny, které prolomují nebo dále rozvíjejí předchozí sériové linie. To zároveň do určité míty opět otřásá možným konceptuálním čtením práce. Co vidíme nejsou archivy nebo google obrázky, ale určité kořeny a podstaty lidské kreativity jako z pohledu umělce tak ze strany zobrazeného.

Dílo Kancelářská práce je možno skoro zcela vnímat jako ódu na nudu. Ale zároveň dobu, kdy nuda ještě existovala. Umění v každém případě nudu potřebuje a do určité míry z ní i pramení. Cítíme požitek, eleganci, ale také důležitost každého gesta řezání a skládání. Nicméně tak jako s cestujícím komediantem, designerem cedulí obskurních podniků, foto maniakem, i kancelářský pracovník je výpovědí o představách užitku a produktivity.  A to ne jen co se týče symbolismu multiplikace z A4 do A8 jako diskutabilního výsledku skoro 4 hodinové práce, ale právě určité znamenitosti ve vykonání tohoto úkolu. Práce tak není jen gestem nebo konceptem, je nepochybně fyzická, ale zároveň je o způsobu delikátnosti a elegance, která překračuje jednoduchost původní myšlenky a problematizuje jí.

Všechny práce na této výstavě jsou do určité míry autobiografickým portrétem Olofa Olssona, umělce. Tak jako jsou kritikou podmínek práce-trhu, nezůstávájí jen v momentu kritiky a snaží se o určitou štědrost. O to lepší v samotném dělání.

Michal Novotný

 

Futura - Centrum pro současné umění