Výstavou obrazů stejně jako hyperrealismus sám je široce kulturně a historicky rozkročena, přičemž pomyslnou hranici představuje rok 1989; je však také velice úzce cílena – a to sice na autory, kteří ve své tvorbě reflektovali či reflektují obojí, hyperrealismus formy (prostředků) i obsahu (témat). Tím, co první generaci – zastoupenou Zdeňkem Beranem, Bedřichem Dlouhým, Pavlem Nešlehou a Theodorem Pištěkem – od těch pozdějších (Zdeněk Daněk, Pavel Holas, Adam Kašpar, Adolf Lachman, Hynek Martinec, Jan Mikulka, Michal Ožibko, Zdeněk Trs, Pavel Vašíček, Vladimír Véla ad.) odlišuje, je přitom nejen historická zkušenost, ale také odlišný vztah k obrazu samému, a právě ten lze chápat jako určitý leitmotiv.

Muzeum umění Olomouc — Muzeum moderního umění