http://www.gkk.cz/cs/vystavy/aktualni/matej-fabian--mira-gaberova--jaro-varga-/

 Výstava slovenského umělce Mateje Fabiana má název podle maloformátového obrazu Shitty Times, u kterého autor aplikoval na plátno látku ze starého batohu, z jejíž zadní strany ještě visí zipy. Kromě toho, že je samotný materiál netradiční, v nás evokuje pocit nevypovězeného příběhu z minulosti. Možná dobrého, možná ne…, to ponecháme na divákovi. Hlavní výjev obrazu s expresivním názvem je silně plastický. Výjev je jasný, ale jeho plasticita tvořená      z černé smůly vystihuje „zlé časy“, nebo můžeme říct i „smolné časy“, více než výstižně. Autor tak vytvořil zajímavou symbiózu mezi materiálem, technikou a námětem, kde všechno takřka dokonale funguje a propojuje se. Tento postup práce je charakteristický pro celou Fabianovu tvorbu, ve které experimentování a kladení důrazů na netradiční materiály (často nalezené nebo recyklované) a techniky kombinuje s obsahem. Nejednou je obsah podřízen právě materiálům a technice, přičemž autor na začátku tvorby konkrétního díla výsledek snad jenom tuší a zhmotňuje se mu časem. Podobnou techniku hrubého nánosu smůly využil i ve velkoformátovém plátně Raťafák, na kterém portrétoval známou slovenskou postavičku z dětských televizních pořadů. Celým jménem Raťafák Plachta působil svým charakteristickým hlasem, dlouhým krkem a tělem z plachty spíš strašidelně a mnoho vrstevníků z té doby na něj vzpomíná s hrůzou. Nejednoznačný pocit z viděného, téma masek, zrcadlení skutečnosti, kde není všechno zcela tak, jak se může na první pohled zdát, je také součástí obsahu autorovy tvorby. Jedním z nejironičtějších – a dalo by se říct, že i nejkritičtějších – děl na výstavě je Slovak Swastika, dřevěný objekt stylizovaný jako hákový kříž tvořený z valašek. Valaška byl tradiční slovenský pracovní nebo obranný nástroj,  v současnosti je hojně spojován se slovenskými kulturními tradicemi. Dílo tak může odkazovat na kontroverzní slovenskou historii během druhé světové války. Podobně je to i u obrazu Dub and Bud, Nazi Pigs!, kde autor zpochybňuje známé slovenské pohádkové postavičky Dubkáčika a Budkáčika, jejichž příběhy jsou zapsány ve zlatém fondu slovenské literatury. Jejich autor, Josef Cíger-Hronský, jeden z nejznámějších a nejrespektovanějších slovenských spisovatelů, byl v tomto období předsedou Matice slovenské (dodnes nejvýznamnější národněkulturní instituce na Slovensku) a jeho díla byla hojně publikována. My se jenom můžeme ptát: Za jakou cenu? Jednou z odpovědí je, že zemřel v Argentině… Mezi vystavená díla patří i obrazy květů zvláštních biomorfních tvarů, po kterých leze snad něco jako smrtihlav. Tato díla jsou poctou rakouskému malíři Franzi Sedlackovi (1891–1945), jehož tvorba na pomezí karikatury a surrealismu je plná bizarních a groteskních figur a tvarů podobně jako u Fabiana. Když už se zmiňujeme o groteskních figurách, je třeba podotknout, že v roce 1931 již opakovaně pobýval na zámeckém hotelu Týnec, který je v těsné blízkosti konané výstavy Josef Váchal (1884-1969), který autora také ovlivnil a který zde mimo jiné vytvořil kolorovanou kresbu Týnská strašidla, jež by si s Fabianovými jistě porozuměla. 

Michal Lazorčík

Galerie Klatovy / Klenová - Klenová