https://www.ngprague.cz/exposition-detail/jiri-petrbok-horici-srdce/

Kurátor: Otto M.Urban

Termín: 22. 8. – 2. 12. 2018

Místo konání: ochoz mezzaninu Veletržního paláce
Autor: Jiří Petrbok
Kurátor: Otto M. Urban
Architekt: Federico Díaz
Grafika: Studio Breisky

Výstava Hořící srdce je výpovědí o velkém a nepřehledném světě kolem nás a osobním vzkazem českého malíře Jiřího Petrboka. Představuje zejména dosud nevystavené práce, které vznikaly ve čtyřech sériích a jejichž společným jmenovatelem je téma domova.

Výstavu zahajuje Národní galerie při příležitosti 50. výročí invaze „spřátelených armád“ do tehdejšího Československa. Petrbokův pohled na historii není patetický a uctivý, spíše naopak. Je často výsměšný a ironizující, nic mu není svaté. „Srpen 1968 byl jen další v řadě událostí, které hluboce podryly naši důvěru ve stát, v lidské společenství a silně relativizovaly pojmy jako vlast a národ. Velká rodina zradila a zbyla jen ta malá, soukromá, uzavřená v interiérech bytů a domů. Jakkoli volně, i tato výstava je reflexí posledního půlstoletí naší i světové historie, reflexí, která je vyostřená a ironická, stejně jako intimní a citlivá. Petrbokovy obrazy pozoruhodně odrážejí jednu velkou lidskou zkušenost se světem, který nás obklopuje, se světem nesmírného strachu i hluboké lásky,“ uvádí kurátor Otto M. Urban.

V roce 2014 začal Petrbok tvořit první malby z cyklu Žrádlo pro kočky a o rok později namaloval první práce cyklu Vlajková. „Při návštěvách v ateliéru jsem viděl oba cykly promíchané v tvůrčím chaosu a zmatku a od počátku mě zajímalo, jaký je mezi těmito sériemi vztah. Ukázalo se, že obě pracují s motivem domova. V cyklu Žrádlo pro kočky jsou z lidských srdcí zformovány interiéry autorových vzpomínek domova včetně samotné bytovky, kde prožil dětství. Právě v tomto období vnímáme domov nejintenzivněji, na jedné straně jako místo bezpečí, na straně druhé jako vězení bránící našim svobodným rozhodnutím. Cyklus Vlajková naproti tomu ukazuje domov, který je velký, ale kvůli tomu i zatížený tragediemi a prohrami vlastní historie. Je to domov symbolizovaný v cyklu státní vlajkou,“ dodává Otto M. Urban.

Ve stejném období vznikala ještě další skupina obrazů. Nebyla původně koncipována jako série, ale vyvíjela se postupně a jakoby mimochodem. Dominují jí obludně zvětšené postavičky z dětských animovaných seriálů. Jejich hlavním námětem je dětství, respektive zmutovaná vzpomínka na dobu plnou úzkosti a strachu. Milé tváře pohádkových postaviček se mění na zhýralé obludy a příjemná iluze v béčkový horor. V některých obrazech dochází dokonce k propojení jednotlivých celků, když na plátně Krteček a kolečko (2015) seriálová postavička, ušpiněná od krve, veze dětské kolečko naplněné hromadou srdcí.

Poslední, tedy čtvrtou velkou řadou jsou obrazy s motivem ohně a tato řada, jakkoli je formově nejméně kompaktní, má nejdelší historii – sahá až do počátku devadesátých let, tedy do konce malířova studia na akademii. Po jejím ukončení v roce 1992 Petrbok většinu svých starších prací zničil. Jedním z mála dochovaných děl z té doby je obraz Oheň (1991–1993), který byl malován podle ohně, v němž Petrbok rituálně pálil své starší práce.

Národní galerie v Praze - Veletržní palác