Hanu Purkrábkovou (*1936) a Karla Pauzera (*1936) spojuje životní a umělecké partnerství. Oba se také zasloužili o zásadní inovace v oboru keramiky. Tvárné vlastnosti hlíny, její haptické kvality i možnosti barevného působení podřídili svobodnému vyjádření v oblasti volné tvorby. Navázali tak na pozoruhodné dědictví ztělesněné tvorbou Otto Gutfreunda či Ladislava Zívra. Karel Pauzer a Hana Purkrábková se stihli představit na výtvarné scéně koncem šedesátých let – připomeňme tu účast na stěžejní výstavě Nová figurace v roce 1969 v Mánesu, která uzavřela slibnou kapitolu českých dějin umění. V době normalizačního bezčasí se museli podobně jako řada jejich souputníků utéci do klauzury ateliéru bez větších možností veřejné prezentace. Karel Pauzer se věnoval především záchraně památek, Hana Purkrábková užité tvorbě.

Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem