malba
Vyrůstala v rodině, kde nebylo daleko k násilí. Psychické týrání a zneužívání bylo u nich doma na denním pořádku. Dlouhé roky trpěla pocitem viny toho, že mohla za to, jak se dospělí lidé chovali k ní. Svazoval ji panický strach z křiku, jež druzí protkávali kritikou a nadávkami, že je k ničemu, zlá zrůda a všem ničí životy, před čímž dlouhé roky utíkala sebepoškozováním a nesčíslnými pokusy o sebevraždy. Tyto stavy protkávaly i psychotické záchvaty. Následkem tohoto pobývala na psychiatrii více jak doma a dostala celou škálu diagnóz. Depresivní syndrom, hstrionský syndrom, aspergerův syndrom, bipolární afektivní porucha a jiné poruchy osobnosti. Doktoři si s ní nevěděli rady. Na čas skončila i na vozíku. Padl návrh na zbavení svéprávnosti.
Další doktoři jí předpovídali, že se zdravotní stav bude jen zhoršovat. Vyhrožovali jí, že zůstane do konce života na psychiatrii. Láskyplný vztah k umění ji přivedl k tomu, že vydávala básničky v regionálním tisku. Později jí vyšla kniha Dotyky zla aneb nezletilá milenka. Do veršů vepisovala každý pocit a kladla si otázky, proč jsou lidé na sebe zlí, proč jsou nemocní a kde se berou handicapy.
Dnes už vystoupila z role oběti a dopsala knihu Doteky lásky, kterou zdobí vlastní ilustrace. Kniha vepsaná do veršů a drobných povídek, je právě vodítkem k tomu, jak žít šťastný a naplněný život. Je to nejtěžší práce, kterou člověk musí odvést sám na sobě.
Vlastní zkušenosti získané životem předává tam, kde lidé sami potřebují podporu. Nikdy se nezdráhá učit umět. Je až neskutečné slyšet, že po dlouhodobé podnětné péči se malé dítě dostává z pásma středně těžké mentální retardace do pásma lehké mentální retardace. Eva nám vypráví o tom, že to je jenom ochota lidí opustit nepotřebné a svazující. Je to jen kouzlo chtít jít naproti životu a naplno ho začít žít s chutí vydat ze sebe to nejlepší a stát se tak volným a šťastným.
