Jsem ročník 1963. Od 19 let jsem prý bipolární, alespoň podle některých odborníků. Jiní mluví o schizofrenní psychóze či psychotické schizofrenii. Je mi to jedno, většina z nich opravdu neví, o čem mluví. Mně stačí, že velmi dobře rozumím a chápu Johanku z Arku, Van Gogha, Winstona Churchilla, Kurta Cobaina a další, jako třeba Miloše Kopeckého, Karla Svobodu nebo Petra Muka. Mám české technické vzdělání a v tomto oboru jsem také převážně působil. Nyní již pracuji, jen částečně, pro charitu. Přes 30 let jsem se věnoval starobylému čínskému pohybovému umění „tai ji quan“ a tradiční čínské filozofii, což mne dovedlo k relativně dobrému a stabilnímu zdravotnímu stavu a k osobní spiritualitě. Co se kreslení a malování týká, tak v dětství jsem navštěvoval lekce kreslení na lidové škole umění, ale jinak jsem laik a samouk. Tvořím teprve krátkou dobu, ale je to pro mne jen „další taoistická ctnost“ (jako umění kaligrafie), které jsem naprosto podlehl. Zajímá mne tvůrčí proces jako takový, jeho absolutní svoboda a spirituální přesah. Je to pro mne velká dobrodružná cesta do útrob jsoucna. Všichni žijeme v dualitě a vnitřně hledáme soulad, vyrovnání, harmonii, sjednocení, pozemskou lásku i nebeský klid. Mám vícero tvůrčích projektů a tak trochu se vším experimentuji – s tématy, technikami, materiálem, metodami – miluji tu svobodu obsaženou v tom všem. Například mne baví tvořit duální obrazy, dvojobrazy, dvojice, které třeba v technice a tématu jsou stejné, jen v barvách, ve formě či obrazu se liší. Jeden je více Jin, druhý více Jang a teprve spolu vytvářejí celkové dílo. Pověsíte-li je blízko sebe, tak se doplňují a harmonizují prostor kolem nás i vesmír v našich duších. Energie se vyrovnávají a plynou, čchi-prána-prasíla Nebes i Země pak dávají větší smysl věcem, živlům i bytostem. A já pak jen skromně žasnu nad dokonalostí Universa – kosmické iluzi a paradoxu našeho trojrozměrného světa.