Alena Nováková dětství prožila v malé vesničce Sloup nedaleko soutoku Vltavy a Sázavy. Od svých dvaceti let trvale pobývá v Praze. Zálibu v umění podědila po tatínkovi, který ve volném čase rád maloval portréty a kopie starých mistrů. Takže tvořila od malička, společně se sestrou. Věnovala se vyšívání, plstění, quillingu, patchwarku, výrobě přáníček všemožnými technikami,...až se dostala k nejoblíbenější technice – koláži. To bylo v životním období, kdy prožívala velkou zamilovanost.
Ve svých kolážích zpracovává zejména ženské portréty. Proč právě ženy? Říká, že asi proto, že je to možnost určitého znázornění sebe sama nebo zkrátka proto, že postava ženy je velmi proměnlivá a velmi dobře se skrze ní dá vyjádřit. Ne všichni ale jejím kolážím rozumí.
Alena trpí bipolární poruchou, se svou nemocí je ale vyrovnaná a dobře ji zvládá.
