Kristýna je mladá nadaná ilustrátorka. Od studentských let ale trpí depresemi a sama svůj život popisuje jako neustálý boj mezi duševní nemocí a tvorbou.

Co mě k tvorbě přivedlo? Primárně asi i skutečnost, že jsem přestala psychicky zvládat náročné studium na gymnázium a hledala jsem alternativu. Mé okolí mě motivovalo, abych šla naproti své celoživotní vášni - umění a tak jsem se pak ocitla na umělecké střední. I přes studování toho, co mě naplňovalo, jsem měla týdny (bohužel i měsíce), kdy nebylo možné vyjít kvůli agorafobii ven. Deprese mě držela připoutanou, vyhublou a prázdnou v posteli. Pomáhala mi k přežití výtvarná tvorba a psaní.

Nakonec jsem dokončila střední s individuálním plánem, který mi doporučila moje psychiatrička. K mému údivu jsem se dostala i na vysokou a měla možnost se věnovat naplno ilustraci. Bohužel mě i na půdu vysoké školy pronásledovala deprese s panickými atakami, tak mi opět byl navržen individuální plán, který mi vypomohl dodělat bakalářské studium bez prodlužování. Teď bádám a dívám se po různých možnostech.

Patřit částí k něčemu, co se zabývá duševním nemocem a výtvarné tvorbě mě láká.